Článek
Inscenace přenáší Medúzin příběh do současnosti, čímž otvírá nové interpretace antického mýtu o znásilnění, trestu a proměně v monstrum. Hra zachycuje boj s traumaty a zkoumá, jak minulost formuje přítomnost, přičemž poukazuje na univerzální zkušenost oběti, která se prolíná celými dějinami a přetrvává dodnes.
Medúzin příběh je protkán výjevy moderního světa, kde jsou hrdinky vystaveny situacím každodenního genderově podmíněného násilí a diskriminace. Hra nabízí pohled na ženy, které zažívají různé formy útlaku, a volá po odvaze odhrnout závoj a čelit těmto zkušenostem.
Tvůrci navíc doplnili inscenaci o hudbu, pohyb a o vizuální prvky, které umocňují intenzivní a poetický zážitek.
Hrdý muž s dlouhým nosem se tentokrát předvede baletem
Drsná realita na divadelních prknech
Like Lovers Do je text mnohem radikálnější, než na jaké jsou diváci kamenného divadla zvyklí, nebere si servítky a mluví o složitých a bolestivých věcech bez příkras. Inscenaci režisérka Aminata Keita staví na propojení této radikální angažovanosti a poetičnosti.
Využívá originální hudbu Martina Hůly a pohybovou stylizaci pod vedením Elišky Vavříkové, což vytváří dynamický a emocionální celek. Režisérka už podobné téma zpracovala v úspěšné inscenaci Feminista Marka Šindelky.
„Feminista mi určitě dodal odvahu mluvit otevřeně o násilí a nerovnosti, což jsou témata, která jsou v Like Lovers Do rozvinutá v radikální a nekompromisní podobě. Zatímco Feminista je rozpravou na dané téma, Like Lovers Do je koncert! Je to píseň, která se line kulturami celá tisíciletí. Sivan Ben Yishai ji zachytila a my si ji teď můžeme poslechnout - to mi připadá ohromující,“ uvedla režisérka.
Autorkou hry Paměti Medúzy, kterou bude dávat v české premiéře NdB, je izraelská dramatička a režisérka Sivan Ben Yishai.
Dramaturgii a texty písní zpracoval Jaroslav Jurečka, scénu navrhl Ján Tereba a o kostýmy se postarala Linda Boráros. Světelný design od Ondřeje Růžičky pak dotváří atmosféru plnou kontrastů.
V inscenaci se představí Anna Čonková, Anna Glässnerová, Tereza Groszmannová, Kateřina Liďáková, Isabela Smečka a Lýdie Prokopová. Spolu s nimi na jevišti vystoupí Viktor Kuzník, Pavel Čeněk Vaculík, o zážitek ze živé hudby bude divák obohacen díky Štěpánu Krtičkovi.
„Není to hra jenom pro oběti nebo jenom proti násilníkům. Moc bych si přála, aby inscenace podpořila lidi, kteří toto téma latentně cítí, ale moc to neřešili nebo to nepotřebovali řešit, protože zrovna mají štěstí, že jsou na tom dobře,“ popisuje režisérka Aminata Keita svou představu, jak by hra mohla zasáhnout publikum.
RECENZE: Poslední cesta nemusí být jen smutná
