Článek
„V centru mého inscenačního pojetí stojí lidská solidarita. V jádru celého příběhu pak stojí každý z nás a náš postoj ke světu,“ uvedl režisér Josef Doležal.
Překladatel hry Michal Kotrouš k příběhu dodal: „Místo, aby lidé společně řešili palčivé problémy dneška, třeba změnu klimatu, stále se jenom o něco handrkují, válčí mezi sebou, jsou vůči sobě nepřátelští. Tato hra vše vypráví pohádkovou formou, ale v lecčems připomíná i antické tragédie.“
Dvě vesnice, dvě hlediště
Režisér rozdělil scénu na dvě proti sobě stojící hlediště. Diváci se tak náhodně stanou součástí jedné z vesnic.
„Uprostřed je dlouhá úzká lávka, naše jeviště. Proti sobě pak stojí dvě skupiny lidí, kteří na sebe hledí přes tekoucí řeku,“ podotkl Doležal a podotkl: „Jako tvůrce i jako divák mám rád, když se zobrazovaný svět netopí v obecnosti, ale má své pevně stanovené kořeny. I proto jsme naše vesnice umístili do západoslovanského světa. Následná cesta k folklóru už byla přirozená. Ruku v ruce zde půjde tanec, zpěv a herectví. To vše je doprovázeno nahranou i živou hudbou v podání dvou bubeníků.“
V inscenaci se objeví dvě hudební linie, obě inspirované slovanskou lidovou melodikou - jednu z nich složil Martin Šimek, druhá vychází z českých, slovenských a polských písní. O choreografii se postarala Markéta Pospíšilová, baletní mistryně a donedávna členka prestižního souboru Les Ballets de Monte-Carlo.
„Inspirací nám byla na jedné straně lidovost a její taneční projevy, na straně druhé pak současný výrazový tanec,“ vysvětlil Doležal. Kostýmy navrhla ukrajinská kostýmní výtvarnice Olena Zahrebnina.
Na scéně se objeví osm herců: Jana Ondrušková, Nicole Tisotová, Kamila Šmejkalová, Apolena Veldová, Eliška Vocelová, Matyáš Greif, Vladimír Pokorný a Petr Urban.
Sedm let po Mannheimu
Hra Požár měla svoji světovou premiéru v Mannheimu v lednu 2017, Roland Schimmelpfennig ji napsal na objednávku tamního Národního divadla.
Dramaturg plzeňského divadla Zdeněk Janál k tvorbě šestapadesátiletého německého dramatika poznamenal: „Je znám svojí společenskou angažovaností i nevšedním stylem psaní ve formě volného verše. Ve svém Požáru nechává konkrétní dotvoření výsledného tvaru především na jeho inscenátorech, hra je výchozí tvůrčí materiál.“
Plzeňská scéna uvedla před deseti lety jinou Schimmelpfennigovu hru - Push Up (Cesta vzhůru).