Článek
Konzervativním Švýcarům světovou premiéru pomohl připravit český tým. To se možná nelíbilo nejen některým pravověrným patriotům – vždyť právě v okolí Walenstadtu je příběh Heidi „doma“ –, ale i počasí.
Zkoušení, které i vzhledem k použití kantonálního nářečí švýcarské němčiny začalo už šestého května, provázela zima a časté opakované lijáky, kdy se nebe s přívalem vod otevřelo při zkouškách i několikrát za večer.
Na jeviště v holinách a pláštěnce
„Zdejší klima a jeho nálady už z dřívější spolupráce známe, ale letos nás opravdu počasí prověřilo důkladně. Zkoušeli jsme velmi často v holínkách a nepromokavých bundách a i během generálek jsme používali pod kostýmy jak tenké neopreny, tak i tělové body, které znají například i krasobruslaři. Některým hercům se to příliš nelíbilo, bylo to nepohodlné, ovšem především u postav v hlavních rolích jsme na tom trvali. Nemohli jsme si dovolit, aby se před premiérou, která tady byla velmi očekávaná, někdo nachladil a onemocněl,“ vysvětlila Novinkám kostýmní výtvarnice Andrea Kučerová z realizačního týmu Městského divadla Brno, který se na vzniku muzikálu výrazně podílel.
„Vybrání našich tvůrců pro realizaci nebylo vůbec jednoznačné. Producent však mohl argumentovat tím, co zde už máme za jedenáct let spolupráce za sebou, a také faktem, že porozumět dětské duši může každý, kdo o to stojí, bez ohledu na národnost,“ doplnil režisér představení Stanislav Moša.
Hrdinství zachránce židovských dětí jako muzikál ve světové premiéře
Jak dodal, nejsložitější bylo vytvořit pro diváka pocit, že před nimi na jevišti skutečně mluví, hrají si a své dětské starosti bezprostředně sdělují opravdu děti, byť se jedná o dospělé herce, kteří museli v konkurzu splňovat jisté požadavky nutné pro vytvoření dětské role jako výška, postava, hlas či úsměv a podobně.
„V představení o Heidi, které jsme vytvořili u nás v Brně, hrají skutečně děti, což je až kouzelné. Právní předpisy v německy mluvících zemích to však neumožňují,“ vysvětlil režisér. Na jevišti u jezera už diváci v minulosti viděli s „brněnským rukopisem“ My Fair Lady, Titanic, Horečku sobotní noci, Krásku a zvíře a Flashdance.
Déšť měnil scénu ve skluzavku
Jednoduché v přípravě to neměli v lijácích ani šéf světelného designu David Kachlíř a už vůbec ne autor scény Christoph Weyers, uznávaný scénograf, který už je jako trvale spolupracující v Brně rovněž doma.
Ukázalo se totiž, že scéna, která musí připomínat hory, ve kterých se část příběhu o malé holčičce odehrává, byla při deštích natolik kluzká, že ji museli i kvůli bezpečí vylepšit příčnými latěmi jako oporami pod nohama herců.
Příběh o děvčátku podle knihy Heidi, děvčátko z hor, kterou napsala Johanna Spyriová (1827–1901) a kterou chrání jako kulturní dědictví Švýcarska UNESCO, je známý i u nás (například z překladu a zpracování Bohumila Říhy).
Jde o příběh o vztahu osmiletého děvčátka nejen k přírodě a horám, ale i o kamarádství a také o zvláště v době vzniku knihy sice zidealizovaném, ale tvrdém životě lidí v horách.
Kniha patří k nejprodávanějším na světě. Scéna pro 1800 lidí, která pro Heidi ve Walenstadtu vznikla, nabídne téměř třicet vyprodaných představení včetně náhradních termínů pro případ, že by se produkce, která se přizpůsobuje vlakovému provozu, musela rušit.
Tvůrci doufají, že k tomu nebude muset dojít. Premiéra totiž ukázala, jak krásně může u jezera být bez deště. Vstupenky přijdou i na 170 franků, což je téměř čtyři a půl tisíce korun.