Článek
Příkladem zdařilého spojení akrobacie s výtvarným prostorem Anežského kláštera je loňská inscenace Sancti, pracující s vizualitou a duchovním podtextem.
Ve své poslední premiéře uvedené v branickém Divadle Bravo! vykročili Loseři směrem k činohře. A i když si k tomu přizvali renomovaného dramatika a režiséra Tomáše Dianišku, výsledek je tentokrát dost rozpačitý.
Inscenace Národní sbírka zlozvyků si bere na mušku činnosti, jež se svým nositelům mohou jevit jako roztomilé, ale ve veřejném prostoru nikoli, zkrátka naše zlozvyky. A pojmenovává či předvádí jich opravdu hojnou kolekci, od krkání a mlaskání u stolu až po onanování. Už to nezní zrovna moc lákavě.
RECENZE: Jak dosáhnout duchovní očisty
Bohužel přehlídka zlozvyků je navíc navěšena na celkem chatrnou osu příběhu, který nabízí prakticky jedinou situaci, spočívající v tom, že dívka Sára (Anna Kameníková) touží najít si stálého partnera. A do cesty jí vstupují právě zlozvyky, které vnímá na rozdíl od ostatních s mimořádnou citlivostí.
Členové Losers Cirque Company se na scéně objevují coby postavy ze Sářina okolí s život znepříjemňujícími zlozvyky. Jejich výstupy se pohybují mezi pantomimou a akrobacií, kterou zde ovšem uplatní v daleko menší míře a efektnosti, než by jim slušelo.
Akrobatická čísla jsou na příběh navěšena zvenčí a neorganicky. Působí spíš jako více či méně vtipné estrádní výstupy. A je celkem jedno, zda jde o pejska, který zanechal v parku svůj exkrement, anebo Harryho Pottera s kouzelným koštětem.
Tato estráda se ale dost vleče a ti, kteří se těší na energickou akrobacii Loserů, si na své moc nepřijdou.
Ne každé odbočení z cesty je ku prospěchu, ale nejspíš je nutné je podniknout, abychom to zjistili. Ostatně to už věděl i průzkumník slepých cest Jára Cimrman.
RECENZE: Grandiózní výpověď o posedlosti a snu
Může se vám hodit na Firmy.cz: Divadlo BRAVO!