Nechci být za každou cenu na plátně, říká Dalibor Buš, který v divadle hraje Karla Marxe

Jak se cítíte jako Karel Marx?

V celém představení řešíme Karla Marxe jako člověka a řešíme ho z různých pohledů a z různých perspektiv. Tím pádem na to nedokážu odpovědět jednoduše.

Co nám divákům tedy řekne hra o Karlu Marxovi?

Myslím, že inscenace určitě odkryje nějaké části Marxova života. Může trochu naznačit i některé jeho osobní roviny. Může dát informace o tom, kolik měl dětí a jak to všechno v jeho rodině dopadlo. Nicméně nemyslím si, že to je úplně to hlavní. Také jsme při zkouškách mluvili o tom, jestli je nejdůležitější ukázat Marxe jako člověka.

K čemu jste došli?

Režisér Honza Mikulášek, dramaturg Martin Sládeček a vůbec i celý soubor rádi tvoříme tak, že si hrajeme i s perspektivou, vnímáním diváka. Takže si myslím, že si člověk z představení může odnést vlastně cokoliv, co mu přijde nejzajímavější.

Protože jedno z témat, které vnímám já, je i to, jak si v historii a při tvorbě dějin, ale i ve vlastním životě na sebe oblékáme nějaké kostýmy, ve kterých sehráváme kusy dějin. A vypůjčujeme si repliky z minulosti. Stejně jako my teď Karla Marxe, abychom na základě něho o něčem mluvili, tak si Karel Marx, i jiní lidé v minulosti, vypůjčoval slova, oblečení, výrazy a podobně. To je podle mě mnohem zajímavější téma, než kdo to vlastně byl.

Po inscenaci Vykouření přicházíte s dalším šok evokujícím tématem. Proč?

S Vykouřením to má společného minimálně ochotu věnovat se tématu, které je kontroverzní. Ačkoli má každé představení jiného režiséra, v něčem jsou si podobná. I Karel Marx je u nás zahalen nějakým a úplně logickým předsudkem.

Vzhledem ke komunistickému bordelu, který tady byl. A který zrovna Divadlo Na provázku velmi ovlivnil. Ale současně je otázka, jak moc jsou předsudky pravdivé. Co vlastně Karel Marx byl a jestli se to z něj až později nestalo a položit si otázku, proč předsudky přišly?

Pokládat si tyto otázky nám přijde docela důležité. Protože smířit se s tím, že Slušní lidé (nacionalistické hnutí - poznámka redakce) jsou blbci a že Karel Marx je ďábel, nám nepřijde úplně správné.

Myslím si, že bychom se měli vzhledem k našemu intelektuálnímu a talentovému kapitálu zabývat těmito otázkami do hloubky a nespokojit se s jednoduchými odpověďmi.

Nebojíte se demonstrací před divadlem jako při uvádění Vykouření?

Nebojím. Naší rodině komunisté vzali dost majetku, takže bych se měl spíš bát své babičky, když hraju Marxe.

Babička je v pohodě?

Je. S komunisty v pohodě nebude nikdy, ale myslím si, že mně důvěřuje. Že stejně tak jako bych si přál, aby nám důvěřovali diváci, že nepřineseme nějakou naivně levicovou propagandistickou hrůzu. Neomarxistickou, jak naše divadlo někteří označují. Aby i ti, co nechtějí o Karlu Marxovi slyšet, protože to bolí, zkusili přijít.

I pro lidi, kteří dílo Karla Marxe považují i v dnešní době za zajímavé a inspirativní, myslím, že to bude překvapivé, ale byl bych radši, kdyby přišli ti, kteří to tak nemají. Kteří ho mají odepsaného.

Na Provázek jste šel hned po škole. Jste tu už jedenáct let. V čem je pro vás jedinečný?

Myslím si, že na Provázku od jeho založení funguje určitý duch, který zůstává, ať je tady jakékoliv vedení a ať se Provázek jakkoli dramaturgicky profiluje. Přetrvává ohromná pracovitost a láska k divadlu. Touha mluvit o věcech, touha hrát, bavit se tím a být tady šťastný. Zní to jako floskule, ale je to něco, co mě tady drží tak dlouho.

Ale samozřejmě, soubor se taky proměňuje. Lidi odcházejí, přicházejí, ale současně soubor vždycky, ať byl v jakémkoliv složení, onoho ducha nějak naplnil a nikdo tady nelajdal. Nevím například, že by se tu mezi herci pomlouvalo. Možná jsme, jak říká kolega Jan Kolařík, nepiči a neču..ci.

Slyšel jsem, že v angažmá nebo v zaměstnání by prý člověk měl vydržet tak osm let a změnit ho. Přemýšlel jsem nad tím také, ale divadlo se mi pod rukama měnilo. Změnilo se vedení a celé divadlo se transformovalo i dramaturgicky a umělecky. Teď si nedokážu představit, že bych šel jinam. I kdybych chtěl odejít, tak bych spíš šel na volnou nohu nebo něco točit. Ale ne do jiného divadla. To už bych šel radši zahradničit.

Teď jste něco točil?

Točili jsme s Davidem Jařabem Hadí plyn. Tam jsem byl na lodi se Standou Majerem a Martinem Pechlátem. To byla velmi dobrá zkušenost. Teď jsem točil jenom takové čurdy. Kriminálky, ve kterých se člověk tu a tam objeví třeba jako vrah.

Nebo seriál Dobré ráno, Brno! Byl jsem rád, že jsem se mohl objevit aspoň ve druhé sérii! Není to o tom, že chci být za každou cenu na plátně, ale že to je z Brna, které je mou srdeční záležitostí. Už se totiž považuji za hrdého Brňáka. Chtěl bych tu zůstat, bydlet, prostě žít.