Článek
Štědroň se v autorském projektu inspiroval Havlovým životem i tvorbou. „S humorem a zkratkou pojednává o něm, jeho okolí i o nás samotných,” charakterizovala inscenaci mluvčí divadla Alexandra Poláková. Režisér s kostýmní výtvarnicí Lucií Škandíkovou a výtvarníkem Davidem Černým, který je autorem návrhu scény, vyšli z hudby, která dává šanci uchopit téma jedné z největších českých osobností s nadhledem a originalitou.
Vedle Königa se diváci mohou těšit na herecké a pěvecké výkony Marie Spurné, Natálie Drabiščákové, Anežky Kubátové a Petra Jeništy. To vše za doprovodu Miloše Orsona Štědroně (klavír), Pavla Fiedlera (saxofon, klarinet) a Jana Švamberga (bicí).
Podle Štědroně je Havlovo místo v československých dějinách nezpochybnitelné. „Myslím si, že jeho velikost nespočívá jen v jeho dramatickém a filozofickém díle, ale také, a možná i více, v jeho celkové osobnosti, vystupování na veřejnosti, zkrátka v jeho bytostném založení coby 'zoon politikon – tvor společenský'. V tomto smyslu chápeme Havla jako pokračovatele Masaryka,” uvedl Štědroň.
Život jako absurdní příběh
V duchu absurdní dramatiky nabízí i jiný výklad. Havlův téměř neskutečný životní příběh totiž podle něj působí jako přímé pokračování linie velkých (ne)skutečných ikonických archetypů. Od Golema přes Švejka a Robota až k Havlovi. Havel člověk měl dobré i špatné vlastnosti, zatímco Havel ikona, Havel pomník, Havel stroj lidskými nemocemi netrpí.
„Snažil jsem se podat tuto dvojlomnost Havlovy osobnosti za pomoci skutečných postav z jeho života. Ať už Miloše Havla, jeho strýce, jakéhosi moderátora celého kusu a jediného filmového producenta hollywoodského střihu, kterého jsme kdy měli, nebo volně pojatých Havlových žen (Olga a Múza). Či postavy Univerzála, který ztělesňuje figury a figurky světové i domácí politiky. Důležitou okolností Havlova života byla navíc velmi tenká hranice mezi soukromým a veřejným prostorem. V mládí se pohyboval ve vysokých společenských kruzích, za totality byl neustále sledován policií a od 90. let zase médii.
„Velvet Havel je hudebním divadlem. Živá hudba umožňuje velkou stylizaci, havlovské téma se podle mě jinak zpracovat nedá. Proto může Václav Havel zpívat protestsongy, country i rapovat, Univerzál vyznávat lásku v italštině, Miloš swingovat, Olžiny emoce mohou mít podobu blues,” dodal autor. Chtěl, aby inscenace Velvet Havel nebyla jen divadlem o Havlovi, ale i o nás a o naší době.