Milan Kňažko: Rudá je barvou života i naděje

Po titulní roli v kanadském monodramatu Shylock, za niž získal v roce 2017 Cenu Thálie, a Martinu Wellerovi ve hře Gin Game, v níž hrál po boku Jiřiny Bohdalové, ztvární malíře Marka Rothka ve hře RED amerického scenáristy a dramatika Johna Logana.

Spolu s ním v inscenaci režiséra Radka Balaše hraje i mladý herec Martin Leták.

Já jsem svobodný člověk, a pokud dostanu nabídku, která mě zajímá, rád ji přijmu. A nabídka od Honzy Hrušínského byla lákavá. Jsem totiž už ve věku, kdy se tak trochu sobecky nechci zavazovat k práci, která by pro mě nebyla zajímavá.

Určitě. Tahle hra je o životě prožitém naplno a život bez vášně by nebyl životem. I když se v ní mluví o barvách a jejich kompozicích, jsou to jen metafory určitých životních pocitů a postojů. A každý dobrý život i každá dobrá hra jsou nabité vášní.

Jistěže, protože divadlo a herectví je koncentrovaná energie. Bez ní a bez intenzivního prožitku by to nešlo. A také bez identifikace s diváky, kteří spolu s námi hledají své místo a pravdu v životě. Energie je chytlavá a přenosná oběma směry, z jeviště do hlediště s naopak.

Řeknu vám to tak: Měl jsem kamaráda, o řadu let mladšího, který mi už před dvaceti lety navrhl: Milane, teď ve Španělsku prodávají levně domy, víš tak na dožití. Já už tam v jednom z nich žiju, čtu si, debatuju se sousedy, odpočívám.

Jenže já jsem si vůbec nedokázal představit, že si z ničeho nic řeknu: Tak, doteď jsem žil, a od teď už budu dožívat. Já prostě neumím dožívat, já chci žít.

Ve svém věku už nemám pětadvacet představení do měsíce, jen nějakých osm nebo deset, hraju ve čtyřech titulech místo v deseti jako zamlada, nicméně pořád nedožívám, ale naplno žiju. Vzhledem k tomu, kolik mi bude, jsem vlastně už prošvihl své dožívání, takže mi teď nezbývá než žít. A čím méně času mám, tím víc si ho chci užít.

Svou silou a energií, kterou text obsahuje a s níž je třeba si pohrát. Také její filozofické a myšlenkové poselství, i když často zašifrované do řady metafor, je nesmírně bohaté. Mám za sebou i lehké konverzační komedie, ale tohle je úplně jiný text, takže jsem se nabídky zahrát si roli Marka Rothka v Loganově hře rád chopil.

Dá se to tak říct. I když Rothko je významný malíř, v Evropě není tak známý jako jeho současníci. A John Logan o něm napsal skvělou hru s výborným dialogem a pointami.

Struktura textu je často dost komplikovaná, ale jevištně účinná a má svou hodnotu. Není to dialog, jímž se domlouváme o běžných věcech, je za ním cítit vliv velké americké literatury i Loganovu zkušenost filmového scenáristy. A i když nemám rád slovo výzva, tak tato hra byla pro mě výzvou, abych se ji pokusil divákům přiblížit.

Nepochybně. V dnešním globalizovaném a zkomercionalizovaném světě, což se týká i umění a filmu, si musíme klást otázku, kde je prostor pro skutečné umění, pro morální a etické hodnoty; jakou roli hrají peníze ve vztahu k našemu vnitřnímu duchovnímu bohatství a co všechno mohou nahradit. Všimněte si, jak často člověk prodává něco, co není na prodej.

A to už vůbec nechci mluvit o politice, kde i přesvědčení často ustupuje penězům, o tom, kde jsou hranice prostituce vůči vlastním hodnotám a představám o sobě. Známe to z historie i ze současnosti, zejména u nás na Slovensku bychom dnes našli mnoho příkladů. Takže o to víc je Loganova hra aktuální a diváci se mohou s řadou myšlenek velmi úzce identifikovat.

Divadlo, na rozdíl od krásné knihy nebo obrazu, se odehrává teď a tady, je to umění maximálně současné. Na tom nikdo nic nezmění, dokonce ani umělá inteligence, která ho nikdy nedokáže nahradit. Připadají mi směšná slova mnohých politiků o tom, ať se herci nepletou do politiky, protože divadlo je politika.

Herec je občan jako každý jiný, člověk, který s tématy lidských hodnot pracuje každý večer. Ale musí to být herec, který v něco věří, vyznává určité hodnoty a který je pravdivý, jinak nemá publiku co sdělit.

Nemůžeme popřít své životní zkušenosti z totalitních časů, které rudé barvě dodaly významy, o nichž ale Logan svou hru nepsal. U něho barvy signalizují určité významy – černá je pro většinu z nás barvou smrti, červená barvou života i naděje. Ale dokáže být i agresivní. A je mezi nimi neustálé napětí.

I to jsou ale jen velmi obecná tvrzení, protože vnímání barev u každého z nás ovlivňují naše zkušenosti, takže barvy tu zastupují i vztahy, ambice, představy, naděje, zklamání. A to už je velmi individuální.

Nedokážu se odstřihnout od toho, co jsem prožil, takže rudá barva je pro mě i nacistická, čínská či ruská vlajka. Ale červená je vyhrazena i věcem fascinujícím, jako je láva nebo slunce. Červená jsou třeba i sedadla v tomto divadle.

Dáma v červeném je jistě přitažlivější než rudá vlajka a červená na humrovi je příjemnější než na škorpiónovi. To jsou hry s významy, které Loganův text nabízí, a tuto hru s námi mohou hrát i diváci.