Mám ráda zaplivané restaurace. Nebojím se do nich ani v Ostravě, říká Bára Hrzánová

Další přírůstek pražského Divadla Ungelt je herečka Bára Hrzánová. Na tamním jevišti se od listopadu začíná objevovat úplně poprvé, divákům se představí po boku Jaromíra Dulavy ve hře o lásce, barevnosti i těžkostech života.

„Principál divadla Milan Hein mě oslovil k této hře loni na podzim. Já jsem říkala, že ano, že velice ráda, ale mám tam jednu podmínku. Každým rokem odjíždím s jógou, svou fyzioterapeutkou a čínskou lékařkou na 14 dní na Krétu na přelomu září a října. Dávají stařenu dohromady,“ vyprávěla herečka v rozhovoru pro Novinky.

„A to já si opravdu nemohu nechat ujít. Já bych pak nedožila konec sezony. Milan Hein mi řekl, že samozřejmě, tak se odsunula premiéra na listopad,“ dodala.

Herečka se tedy text prý začala učit už po loňských Vánocích. „Jaro a celé léto jsem chodila jak blázen po zahradě a denně tak dvě hodiny jsem se učila texty. Je to opravdu náročné,“ přiznala.

Představení přináší oběma hercům na bedra velmi náročný úkol. Ve dvou sehrát celkem čtrnáct postav. „Ta samá podstata hrůzy je ale něco jiného. Oni jsou to hospodští, takže my tam komunikujeme i s diváky. ‚Dva panáky whiskey‘, říká Lála,“ vyprávěla herečka. Lálou myslí svého kolegu Jaromíra Dulavu.

„Do toho limonádu bez bublinek a dva hruškové džusy. A takhle to tam jede. Plus do toho vždy najednou jeden z nás zmizí a vynoří se jako někdo úplně jiný. Jako pitoreskní postava z toho baru. Jednou je to stará paní, pak je to intelektuálka, jednou zase opuštěná žena, pak stařeček, dvojice. Takže my tam opravdu každý hrajeme sedm figur,“ dodala.

Hra přináší příběhy o lidech v různých podobách. „Z počátku to vypadá drsně, protože je to severoanglický pub a lidé jsou opravdu hodně zvláštní. Já ale mám ráda, jak my říkáme doma, ty zaplivané restaurace, typické ‚čtyřky‘. A já se s takovými lidmi potkávám, když tedy zrovna mám čas lokál tohoto typu navštívit,“ prozradila v rozhovoru pro Novinky.

Pro Báru jsou podobné podniky potěšením, protože jsou prý autentické. „Pokavaď tam splynete, čímž já se ráda chlubím, že můžu i v Ostravě do ‚čtyřky‘ a nemám jediný problém. Já si tam porozumím s každým. Mě to baví, protože tam si ti lidé už na nic nehrají, nemají sílu. Už tam tak patří, do té hospody. Jejich osudy jsou tak zapeklité, že kdyby se takové příběhy točily v televizi, tak by to bylo báječné. Oni z toho mají ale všichni strach. Takže se netočí a já se na to musím jít podívat do těch lokálů,“ řekla.

V představení nechybí ani láska. Její podoba je ale podle herečky taktéž specifická. „Postavy se k sobě nechovají úplně nádherně, neříkají si úplně krásná slova. Někde tam láska ale běží. Má ovšem různé podoby. Někdy je panovačná, někdy otrocká, jindy zase naopak dojemná přes různé hendikepy.“

Sama herečka přiznala, že pro ni je láska v životě naprosto nepostradatelná. „Stejně jako potřebuju dýchat, tak potřebuji někoho milovat. Kdo říká, že ne, tak asi už nežije,“ dodala.

Hereččina láska, herec Radek Holub, po jehož boku je desítky let, už v Divadle Ungelt účinkoval. Exceloval spolu s Františkem Němcem ve hře Cormaca McCarthyho Expres na západ. „Ale neradila jsem se s ním o své nové roli. Já jsem tady už některá představení viděla, navíc režisér Januš Klimša je můj spolužák z divadelní fakulty a Lálu Dulavu znám léta,“ prozradila.

I proto si herečka spolupráci velmi pochvaluje a chválí i svého hereckého kolegu. „Já mu neustále říkám, jak je šikovný. A on je šikovný. On na to nebyl nejdřív vůbec zvyklý. A já mu říkala: Lálo, nedá se svítit. Tady nás nikdo nepochválí. Co si neuděláš sám, to nemáš. A budeš čekat, až nás Januš pochválí? To se nikdy nedočkáme,“ svěřila s úsměvem herečka.

Kromě zkoušení prý v poslední době nic jiného nestíhala. „Třeba úklid vůbec nezvládám. Ale to já nezvládám, i když nezkouším,“ prozradila. „Ale ani nežehlím, to jsem si úplně zakázala. Takový zbytečnosti nedělám. Takže hraju, hraju, jezdím po zájezdech, hraju, zkouším, učím se a spím,“ uzavřela povídání.

Představení je do konce letošního roku vyprodané. Divadlo ale již zahájilo prodej na příští rok. Inscenaci bude pak možné vidět i na Letní scéně 2025, a to mimo jiné také v rámci charitativního večera pro Centrum Paraple, který proběhne 25. června.