Mám rád chytrý humor, říká herec Jan Čenský

I proto je tento týden jedním z patronů inscenací ucházejících se o prestižní cenu Komedie roku na Grand Festivalu smíchu ve Východočeském divadle v Pardubicích.

Loni v listopadu měla v pražském Divadle Na Jezerce premiéru inscenace podle Poláčkova románu Bylo nás pět (tenkrát). Hrajete v ní Zilvara z chudobince, což je ve vašem repertoáru poměrně netradiční role. Jak se vám hraje?

Mám ji moc rád. Na Jezerce se díky režiséru Petru Vackovi sešla bezvadná parta, Honza Hrušínský jako Eda Kemlink, Václav Tobrman jako Čeněk Jirsák, Petr Čtvrtníček jako Bejval Antonín a já coby Pepek Zilvar. Tři pánové, kteří tráví své pozdní dny v domově pro seniory, a já je tam chodím navštěvovat.

Péťu Bajzu hraje Martin Leták, který je mladší, má to svůj důvod, ale nechci z příběhu moc prozrazovat. Jen tolik, že Petr Vacek zajímavě domyslel osudy postav do let dospělých až pozdních. Myslím, že panu Poláčkovi by se to líbilo.

Na Jezerku jsem se vrátil po letech, hrál jsem tam v inscenaci Petrolejové lampy režiséra Juraje Herze. Líbí se mi její repertoár, který se vyjadřuje k dnešním problémům zábavným způsobem. Platí to i o Bylo nás pět (tenkrát), které je takovou kronikou dvacátého století.

Jaký je váš vztah ke komedii?

Velmi vřelý. S Danou Morávkovou hrajeme v komedii Mlčeti zlato agentury Harlekýn a v polovině února na ni navážeme premiérou další komedie Jen pravdu, drahý, což je skvěle napsaná francouzská komedie o nevěře.

Režisér Antonín Procházka obě komedie propojil prologem připsaným před druhým titulem, protože obě pojednávají o lidských vztazích.

Mám rád pohádky a komedie. Ty první proto, že to v nich vždycky dobře dopadne, ty druhé, že se člověk zasměje, Myslím, že to zvláště dnes všichni moc potřebujeme.

Jaký typ komedie je vám nejbližší?

Nejbližší je mi komedie, která člověka současně rozesměje i rozpláče, která se dotkne i vážnějších témat a nepředvádí pohled na svět jen jako černobílý, ale barevný. A také komedie, ve které člověk poznává sám sebe.

Jaký humor máte nejraději?

Mám rád chytrý humor. A zvláště pak chytrý český humor.

Myslíte si, že existuje typický český humor?

Určitě. Český humor je sarkastický, někdy i dost černý. To, že říšský protektor Reinhard Heydrich údajně nazval Čechy smějícími se bestiemi, není náhoda.

Náš humor dokáže být i velmi drsný, ale také chytrý, přesně pojmenovávající řadu témat a situací napříč společností.

Existují v životě situace, které humor nesnesou?

Řekl bych, že na všechno se dá podívat z té tragické, ale i z druhé stránky, a že to neškodí. Miluju film Moji přátelé, kde parta pěti chlápků bere život s humorem včetně scény na pohřbu, kde i smutek dokážou proměnit ve smích.

Je dobře, když humor pomůže člověku i v těžkých chvílích se nadechnout a jít dál. I proto mám rád humor Oty Pavla nebo Arnošta Lustiga, lidí, kteří měli velmi těžký život, ale dokázali ho brát s nadhledem a laskavým humorem.

Co si myslíte o nápadu pořádat soutěžní Festival smíchu?

Považuji ho za geniální a jsem rád, že letos se koná už čtyřiadvacátý ročník. Pardubickým festivalem prošla řada výborných inscenací a jeho program ukazuje, jak je žánr komedie bohatý.

Je úžasné, že v letošním programu jsou dokonce tři původní autorské komedie. Svědčí to o tom, že vznikají stále nové a dobré komediální texty.

Ale stejně tak chci ocenit i Východočeské divadlo, které už více než dvacet let vede herec a ředitel Petr Dohnal, a to moc dobře. Dokáže divadlo profilovat na několika scénách včetně krásných letních představení na Kunětické hoře s kouzelnou atmosférou. Samotná budova pardubického divadla je nádherná a hraje v ní skvělý soubor. A pardubičtí diváci zjevně mají své divadlo a herce rádi. Je to vidět i na každém představení tohoto festivalového týdne.