Článek
Inscenace se jmenuje #Since1994 podle data narození protagonistek a svými výrazovými prostředky se pohybuje mezi pantomimou, uměleckou gymnastikou a moderním tancem. Kdo ale čeká špičkové akrobatické výkony, bude možná zklamán, i když i těch se nakonec divákům dostane. Nicméně hodinová produkce pětice štíhlých dívek slouží jinému účelu, k výpovědi o tom, co to znamená být na Tchaj-wanu ženou.
To ilustrují (na evropský vkus snad až příliš popisně) obrazy, kdy třeba jedna z protagonistek vytahuje z rozkroku červené šátky, poté dva balonky. Ten první je ale růžový, a tak ho schovává za záda. Pyšnit se může jen tím modrým.
Následuje proměna dívky v barbínu se strnulým úsměvem. Loutka pro potěchu mužů se ale v okamžiku změní ve zdatnou akrobatku žonglující na špičkách nohou roztáčeným stolkem. V závěru zase jedna z akrobatek dělá na kovové konstrukci shyby povzbuzována zbylou čtveřicí.
Šestá členka souboru je nebinární krasavice, která na vysokých podpatcích vratce prochází publikem a nechá se od diváků česat či líčit rtěnkou. S rtěnkami se posléze vydávají po šapitó všechny, aby diváky vyzvaly k pomalování ladných těl. A odnášejí si na kůži hvězdičky, slunce i srdíčka.
Tchajwanská produkce budí v divácích zklamání i nadšení. Na středeční repríze stály v první řadě tři ženy ve zralém věku a demonstrativně tleskaly. Potkaly se s výpovědí inscenace, která chce být víc než jen prezentací krásných těl.
RECENZE: Hudba a akrobacie na jedné vlně
Letní Letná na úvod přivábila tisíce lidí
