KOMENTÁŘ: Přepřahání s předstihem tři a půl roku

Fakt, že nový ředitel je jmenován s tříapůlletým předstihem, nepřekvapí nikoho, kdo má minimální ponětí o fungování olbřímí instituce se čtyřmi uměleckými soubory, která už dnes plánuje projekty na sezonu 2027/28, jak včera ostatně potvrdil stávající generální ředitel ND Jan Burian. Pro plynulé předání otěží se tak tři a půl sezony jeví jako velmi realistické období.

Nepřekvapilo ani jméno nového ředitele, stejně jako způsob jeho vybírání. Kombinace veřejného konkurzu a interního oslovení kandidátů dokládá snahu dostát transparentnosti výběru, ale zároveň respektovat fakt, že složitý organismus takového kolosu nemůže vést každý. A i když ČR disponuje opravdu hustou divadelní sítí, jejími oky nakonec projdou jen ti nejlepší.

Výběrová komise oslovila čtyři osobnosti se zkušeností s řízením vícesouborové příspěvkové scény. Kromě Glasera to byli dlouholetý umělecký šéf Činohry ND a nyní umělecký šéf Městských divadel pražských Michal Dočekal, ředitel Moravského divadla a Moravské filharmonie Olomouc David Gerneš a ředitel Národního divadla moravskoslezského Ostrava Jiří Nekvasil. Nikdo z nich ale o nabízený post nestál.

Do druhého kola postoupil pouze Glaser, který tak mohl v pondělí svůj věcný projev zahájit bonmotem: Jsem rád, že jsem zvítězil sám nad sebou. Pro úplnost dodejme, že do konkurzu se přihlásila i exekutivní ředitelka nadace propagující českou kulturu v USA Marta Kotyza, jež ale postrádala požadované zkušenosti s řízením instituce typu ND.

Volba Martina Glasera, pod jehož vedením se brněnské Národní divadlo pozdvihlo na úroveň evropské scény, je tak jednoznačná a nezpochybnitelná.

Jediné, co snad může překvapovat, je, že ministr zveřejnil jmenování se zmíněným předstihem. Ale i to má své důvody. Pomineme-li, že si Martin Baxa připíše před veřejností zásluhy o proměnu první scény, jež injekci nové energie potřebuje už jako sůl, je tu i fakt, že jmenováním získává Glaser silný mandát k transformaci ND z příspěvkové organizace na veřejnou kulturní instituci. A to je žádoucí proces, který se táhne už léta.

Přitom je pojistkou pro to, aby Glasera nečekala stejně absurdní situace jako před dvanácti lety Buriana, když byl během jednoho dne jmenován i odvolán dřív, než se funkce stačil ujmout. Právě to totiž statut příspěvkové instituce umožňuje a první scénu činí závislou na vůli politické reprezentace.