Klaun, dívka a slepice. Kultovní inscenace Pépe se po půlstoletí vrací

Pavol Seriš se narodil až dvanáct let poté. Nyní se také on stane jednou ze dvou hlavních lidských postav v scénické básni o zrodu přátelství.

Svůj um tento slovenský herec, mim, mistr stand-upu poprvé předvede se svou devítiletou dcerou Julianou (a samozřejmě bílou slepicí Pépe) v brněnském Divadle Bolka Polívky v páteční předpremiéře a sobotní premiéře.

Bolek Polívka jako supervizor sleduje vše s odstupem. „Padesát let je tak dlouhá doba, že si původní hru už málokdo pořádně pamatuje. Vždy ti, co ji viděli, byli často velmi mladí a tak se nebojím srovnávání,“ řekl Novinkám s nádechem nadsázky.

Jak však už zcela vážně dodal, hra nyní kvůli dětské představitelce má zase jiný rozměr. Původně totiž dětskou roli hrál chlapec (dnes režisér Radek Balaš).

„Mně bylo tehdy dvacet pět. Když pak Radek z role vyrostl, začal jsem to hrát se dvěma Švýcary, kteří se na zájezdech střídali. Damian Weber a Luc Gulliamot. A objeli jsme pořádný kus světa, jak se říká. Chantal máma, dva synové a já, táta. Na první pohled úžasná rodinka, než jsme ovšem ukázali pasy. Čechoslovák, Francouzka a Švýcaři. Často se v hotelech nestačili divit,“ zavzpomínal Polívka.

Představení Seriše, jak konstatoval, zaujalo jedinečným spojením klauniády a pantomimy, ve kterém se hodně pracuje s gesty i rekvizitami, tedy uměním, které je pro Polívkovu tvorbu tak charakteristické.

„S nápadem zkusit oživit ho jsem přišel zhruba před rokem, když jsem dokončoval disertační práci, jejímž námětem bylo devět inscenací Bolka Polívky. Jedinou z nich, kdy je Bolek na jevišti s dítětem a zvířetem, což je mimochodem pro divadlo odsuzovaná kombinace, do které se údajně může pustit jen klaun, byla právě Pépe,“ popsal v Brně žijící Seriš.

Do hlavní role ale nově obsadil dívku, svou dceru Julianu. „Je jí osm. Loni o dovolené jsme se do inscenace pustili, především tím, že jsme si přehrávali původní příběh. Na podzim jsme však už doma začali se zkoušením, které pak přešlo ke zkouškám již pod vedením režiséra Dalibora Buše a s dramaturgem Matějem Randárem,“ popisoval.

Jak doplnil, Bolek Polívka nechal celému tvůrčímu týmu volnou ruku. Původní předloha Pépeho tak doznala určitých dílčích změn, byť kostra příběhu se nezměnila.

„Nejde o kopii. To jsme nechtěli. Scénář jsme zhruba o třetinu obměnili a přizpůsobili našim schopnostem. Zatímco Bolkova verze byla hodně hudební, naše je více klaunská a taneční,“ dodal herec. Seriš chce s inscenací, která neztratila nic ani po půlstoletí na aktuálnosti, znovu prorazit i do světa.