Článek
Na hronovských scénách se objevila jak klasika - Moliere, Shakespeare, Preissová a Vančura - tak i autorské divadlo a drsný text rakouské nositelky Nobelovy ceny za literaturu Elfride Jelinekové Nemoc aneb Moderní ženy. Představení hravá, dravá, provokující, něžná i uspávající hráli v hlavním i tzv. hronOffském programu amatéři i (polo)profesionálové. V praxi se tak stvrzovala známá teze o tom, že divadlo, provozované amatéry či profesionály, je jen jedno - dobré a pak to druhé, které se objevilo i na Hronově v řadě problematických představení, založených na nepochopení textu či autora, sebeprezentaci režisérských nápadů, řemeslné neumělosti apod.
O všech titulech se diskutovalo jak na oficiálních klubech, tak před i za divadlem a do rána v hostinských zařízeních. Protože o divadlo jde v Hronově především a na amatérských scénách se často rodí jeho nová podoba.
K nejdiskutovanějším titulům patřil Hamlet: Přání zabít pražského Kabinetu Caligula, razantní přepis Shakespearovy tragédie do podoby akčního thrilleru. Nejvřelejšího přijetí se dostalo inscenaci Doma Martina Františáka, kterou režírující autor napsal "na tělo" hercům z valašské Karolinky. Baladický text o hledání domova v sobě i ve společenství rodiny a obce připomíná Hrubína i Topola, v zobrazení dnešní vesnice je drsně pravdivý i obrazivý a karolinští herci svou hereckou dokonalostí a autenticitou potvrdili rozostření hranice mezi amatéry a profesionály.
Nadšení vzbudila i mužská čtveřice z německých Jižních Tyrol v perfektní němé grotesce Velká stolice, loutkáři z plzeňského Střípku s Thurberovými Třináctero hodinami či trutnovský soubor s pohádkou O líné a lakomém, anebo Malé divadlo japonského kjógenu. V doprovodném programu zaujala inscenace ostravského Bílého divadla Z tohoto obrazu už nikdy neodejdu i týdenní představení ve stanu pražského divadla VOSTO5. Poklidné Jiráskovo rodiště na týden rozvířili divadelníci, jejichž mládí a sympatická zaujatost divadlem je příslibem do budoucna.