Hlavní obsah

Jaroslav Vostrý zemřel. Podobná osobnost není na obzoru

3:03
3:03

Poslechněte si tento článek

Když minulý týden v úterý zemřel ve věku čtyřiadevadesáti let Jaroslav Vostrý, ztratilo české divadlo zásadní osobnost. Kým byla? Divadelním kritikem a teoretikem. Dramaturgem, umělecký šéfem, režisérem a autorem pražského Činoherního klubu. Pedagogem DAMU. Úhrnem: mimořádný vklad do teorie i praxe divadelnictví.

Foto: archiv Činoherního klubu

Jaroslav Vostrý (vpravo) se svým tvůrčím a generačním souputníkem Ladislavem Smočkem v Činoherním klubu, který spolu založili.

Článek

Když v padesátých letech minulého století Vostrý studoval divadelní vědu a dramaturgii, byli mu na DAMU spolužáky mimo jiné Jiřina Bohdalová, Luděk Munzar či student režie Ladislav Smoček. S ním to bylo osudové setkání.

V polovině následující dekády spolu založili Činoherní klub a měli zásadní podíl na jeho nejslavnější éře. Jenže v první půli sedmdesátých let Vostrý musel z „Činoheráku“ odejít. Posléze byl vyhozen i z DAMU, kde učil.

Takto by šlo ve výčtu jeho přerývané dráhy pokračovat, ale data a další Vostrého profesní osudy lze snadno dohledat. Zajímavější pro tuto chvíli je, k jakému typu tvůrců náležel.

Glosa: Kdo z vás by chtěl dělat divadlo v Kladně?

Divadlo

Spojoval v sobě schopnost teoretického přemýšlení o divadle a své vlastní tvorby. Do časopisu Divadlo psal kritické analýzy. Pak režíroval v Činoherním klubu i jinde, napsal mimo jiné hru Tři v tom, kterou za normalizace svým jménem „pokryl“ Jiří Menzel. Od počátku devadesátých let na DAMU budoval institucionální prostor pro soustavnou teoretickou práci. A sám začal psát asi víc než kdy jindy.

České divadlo mělo od druhé světové války jen několik osobností, jež tak organicky skloubily teorii a praxi. Dalšími takovými byli Alfréd Radok a Jan Grossman (mimochodem, v květnu uplyne od jeho narození sto let).

S jistým zjednodušujícím zobecněním lze říct, že s odchodem Vostrého se uzavírá jedna kapitola. Komplexní osobnosti snoubící v sobě teoretické psaní a praktické divadelnictví nejsou v následujících generacích ani jen na obzoru. Ale dá se to pochopit. Podoba divadla se proměňuje.

Grossman či Vostrý byli do značné míry dětmi své doby – tak jako jimi jsou divadelníci současní. Primárně vycházeli z textu, důrazu na něj, naslouchání mu. Jejich průprava byla literární. Nynější divadlo zachází s dramatickým textem (své)volněji. Kromě toho je realita divadelního provozu jiná, drsnější, uspěchanější než třeba v šedesátých letech.

Jaroslav Vostrý pracoval do posledních sil. Ještě předloni mu vyšla monografie o režisérovi Karlu Hugo Hilarovi, kterou napsal se svou spolupracovnicí a partnerkou Zuzanou Sílovou. Ta také za něj vloni 28. října přebírala na Pražském hradě medaili Za zásluhy 1. stupně v oblasti kultury a školství.

Zemřel režisér Jaroslav Vostrý

Divadlo

Ladislav Smoček: Divadlo je celý svět. A ještě něco navíc

Kultura
Související témata:
Jaroslav Vostrý (režisér)

Výběr článků

Načítám