Článek
HaDivadlo není zdaleka jediné, které přestalo vydávat tištěné programy. Stejně tak činí pražské Divadlo pod Palmovkou, Studio Hrdinům, Divadlo Letí či Divadlo X10.
Divadlo Na zábradlí vydává k inscenacím letáčky s QR kódem, jehož prostřednictvím se lze dostat ke kompletnímu programu k danému titulu.
Kromě tištěné formy HaDivadlo umožňuje si týž leták stáhnout v elektronické podobě. Městská divadla pražská už před několika lety začala praktikovat dvojí cestu: na představeních nadále (a za lidovou cenu) prodávat graficky jednoduchý program, který je současně zdarma ke stažení elektronicky.
Pokrok nezastavíš. V počítači mám tedy založenou složku, do níž si stahuju programy k inscenacím, které jsem viděl a tištěné verze už k mání nebyly. Nadále platí, že je-li možnost, papírový program si zakoupím. A není to pouze proto, že o divadle píšu. Je v tom návyk i určitý druh staromódní posedlosti.
V hledištích si všímám toho, že nás, kteří tištěný program potřebují, je menšící se menšina. Divákům většinou stačí, co si o inscenaci přečtou na webu. Jistě, programy v posledních letech podražily, ale to podražily (a daleko víc) také vstupenky a občerstvení v divadlech.
Zvláštní zmínku zasluhuje pražské Národní divadlo. Už desítky let vydává ke každé činoherní inscenaci program ve formě kapesních knížeček, které nejsou rozsahem snad nikdy pod sto tiskových stran. Dnes je z toho edice, jež mi v knihovně zabírá několik přihrádek. Každý z dramatizovaných textů a jeho témata jsou v programech ND nahlédnuty v souvislostech. Skvělé.
Jenže leží zde nerudovská otázka: Kam s tím? Kromě přihrádek s programy z ND mám totiž dvě velké bedny s programy k inscenacím, které jsem za desítky let zhlédl. Když se z času na čas do beden ponořím a vezmu některý z programů do ruky, vybaví se mi v základních obrysech daná inscenace, její atmosféra, případně okolnosti, za nichž jsem ji viděl. Stojí to za to skladování? Popravdě: nevím.
Když jsem probíral pozůstalost po svém otci, našel jsem v ní i svázané programy k operám, které navštěvoval. Chystám se je odnést do archivu Národního divadla. A když si je nevezmou, tak… Asi tak.
