Článek
Kačerův epochální vklad započal v roce 1964 snímkem Každý den odvahu a nedobrovolně se uzavřel roku 1969 filmem Den sedmý, osmá noc. Pak spadla normalizační klec. Shodou okolností obě díla režíroval Evald Schorm. Mezitím Kačer vytvořil velké role ve filmech Nikdo se nebude smát, Návrat ztraceného syna, Údolí včel, Flirt se slečnou Stříbrnou.
Když se podíváte na šedesát let starý Schormův celovečerní debut Každý den odvahu a budete pozorovat osmadvacetiletého Kačera v hlavní mužské roli dělníka Jaroslava, nelze si nepovšimnout dospělé tragičnosti přítomné v osobě samotného Kačera. Je v ní zapsáno něco, co dnes takto starý český herec obdobného věku v sobě sotva může nést.
Kačerův otec byl Žid, majitel obuvnické továrny v Holicích. Když se chopili moci nacisté, dvouletý Jan otce ztratil, ten zemřel. Teprve nedlouho před dvacítkou Kačer objevil na půdě rodinného domu utržený špagát a matka mu prozradila, že se otec oběsil, když zemi ovládli okupanti. Bál se, že by manželka a syn kvůli jeho původu také skončili v koncentráku.
Okupační hrůzy i temnota padesátých let byly něčím, co neodvalitelně leželo v duších, v ustrojení Kačerovy generace a co sytilo kritičnost a vážnost nejlepších filmů českých šedesátých let.
Kačerův elegantní, snad se dá i říct západní zjev se snoubil se středoevropskou skepsí a melancholií. Jeho hlas jako kdyby byl předurčen k tomu, aby postavy neříkaly banality. A jeho pohyb před kamerou jako kdyby sděloval: život je zatraceně těžká věc.
Jan Kačer
- Poslední rozloučení s Janem Kačerem proběhne ve středu 5. června ve 12.00 z jeviště historické budovy Národního divadla. Uvedlo to Národní divadlo
Tajemství jeho herectví tkvělo ve střídmosti výrazových prostředků, někdy ve zdánlivém nehraní, které však bylo výsledkem promýšlení a přemýšlení. Kačer nebyl vystudovaný herec, nýbrž režisér. Podřídil se režisérově vizi, ale postavu budoval nikoliv z herecké spontaneity, natož virtuozity, nejspíš se korigoval svou vnitřní režisérskou rozvahou.
Vždycky, když vidím Kačera ve filmech ze šedesátých let, cítím z toho obrovskou intenzitu sdělení a tvůrčí koncentrovanost.
Zároveň Jan Kačer, což samozřejmě lze vidět a dosazovat až ex post, jako kdyby pochybovačností svých postav předjímal, v co ty šedesátkové zápasy o humánnější československou společnost na konci dekády vyústí.
Zemřel Jan Kačer
Svět je spletitý a nádherný. Jan Kačer vzpomíná na Ostravu i Evalda Schorma
