Bylo nás pět - idylická komedie o kouzlu dětství na divadelních prknech

Mozaika epizod dětství na nejmenovaném maloměstě, v němž však snadno Poláčkův rodný Rychnov nad Kněžnou poznáme, zahrnuje Péťova přísného tatínka, laskavou maminku, protivné příbuzné a samozřejmě i služku Rampepurdu, tedy Kristýnu.

Chybět nebudou ani další rázovité maloměstské figurky včetně zapšklého nepřítele vší zábavy pana Fajsta. A také cukrářova dcera Evička Svobodová, která se malému Bajzovi tak líbí, protože krásně voní po vanilkovém cukru.

Autoři inscenace, tedy Mikoláš Tyc jako režisér a Jan Šotkovský coby dramaturg, si na zpracování Poláčkova románu brousili zuby už delší dobu. Jak však oba přiznávají, nechtěli kopírovat již známá provedení - především slavné televizní, které se divákům zaslouženě asi nejvíce dostalo pod kůži.

„V pevné víře, že se nám podaří nasát alespoň něco z Poláčkova rodného města, byť už je to více než osmdesát let, kdy svůj román napsal, jsme si dokonce zajeli do Rychnova nad Kněžnou. A měli jsme štěstí. Byť bylo zavřeno, pustila nás milá paní průvodkyně do tamního Poláčkova minimuzea a mimo to, co jsme tam viděli, nám řekla i spoustu zajímavých věcí,“ popsal Novinkám režisér Tyc.

Jak doplnil dramaturg Šotkovský, hlavním problémem bylo vytvoření příběhu, který by divadelního diváka zaujal.

„Knížka je sice velmi milým vzpomínáním na Poláčkovo dětství v originálním jazyce, který samozřejmě zachováme, ale v podstatě jde o střípky vzpomínek. Proto jsme si pomohli událostí, jejíž očekávání slavnou pětici kamarádů v divadelním provedení vzrušuje, a tou je příjezd cirkusu do města,“ naznačil z příběhu dramaturg s tím, že ani zde nebude chybět láska Petra Bajzy k pokleslé literatuře kovbojek, jejíž optikou vidí svět kolem sebe.

Po sobotě 7. prosince bude druhá premiéra představení na Silvestra.

Román napsal Karel Poláček v roce 1943 krátce před svou deportací do Terezína. Poprvé vyšel rok po válce, kdy už byl jeho autor rok po smrti.