Anna Smutná fotí herce Národního divadla v maskérně

Po kratší anabázi se jí podařilo dostat k fotografování v maskérně a nyní některé své černobílé snímky vystavuje ve vinárně v Náplavní ulici v Praze, která podobné výstavy ráda hostí. Tu její tam bude možné vidět minimálně do konce října.

Výstava se jmenuje Tam, kam reflektory nesvítí a snímky, které vznikaly od března loňského roku, jsou k vidění nejenom na zdech vinárny, nýbrž i v knize, kterou Smutná ze svých fotek vlastnoručně vyrobila a ponechala ji příchozím k nahlédnutí.

„Do Národního divadla jsem se dostala díky kontaktům mého profesora Tomáše Rasla. Nejdříve jsem měla pro svou maturitní práci možnost fotit před začátkem představení přímo v hledišti, což byla zajímavá zkušenost. Další šanci vrátit se do hlediště jsem už nedostala, avšak Tomáš Rasl mě spojil s vedoucí maskérny. Ta mě přijala velmi vlídně a já za ní začala chodit s fotoaparátem. Zpočátku často, později jednou dvakrát měsíčně,“ prozradila Smutná.

Dodala, že termíny fotografování si vybírala a vybírá podle toho, kdy mají v divadle službu maskérky, se kterými se už zná. Byť je to tedy pořád trochu partyzánská akce, vzniklo už mnoho zajímavých fotografií.

„Hercům, pěvcům či členům baletu jsem vždycky řekla, kdo jsem a proč je chci fotografovat. V naprosté většině měli pochopení. Někteří si ze sebe pak při focení dělali trochu legraci a u některých jsem zase nabyla dojmu, že jim focení i trochu lichotí. Když jsem věděla, že budu moci udělat výstavu, požádala jsem je, jestli by jim případná prezentace nevadila. Všichni tomu byli nakloněni,“ konstatovala s úsměvem Smutná.

Přátelský vztah si během fotografování v maskérně vytvořila s více umělci. S herci z činohry prý byla největší legrace, balet se podle ní „fotí sám od sebe“ a při opeře měla nejvíc času popovídat si i s maskérkami.

Za rok a půl tam vzniklo na tři tisíce fotografií. Smutná na svou výstavu vybrala jen málo z nich, a to i při součtu snímků visících na zdech vinárny a uložených v knize, jež výstavu provází.

„Věřím, že mé focení v maskérně Národního divadla nekončí. Chtěla bych se tam vracet, a kdyby se jednou našel větší prostor pro představení dalších fotek, ráda bych připravila novou výstavu,“ dodala Smutná.

V útlém mládí se věnovala kreslení. Své obrázky dokonce vystavovala, ale když dostala ve čtrnácti letech do ruky první fotoaparát, nikdy ho už neodložila.

Studovala Vyšší odbornou školu grafickou a Střední průmyslovou školu grafickou v Praze a nyní je posluchačkou pražské Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění na katedře fotografie.