2025: Operní soubory uvedou Leara, Maryšu i Slaměný klobouk

Od 29. ledna do 18. dubna to bude celkem sedmadvacet produkcí, a to jak kamenných divadel, tak i alternativních operních scén, jejichž počet v posledních letech stoupl a které nabízejí své projekty často původních autorských děl v netradiční inscenační podobě.

Zůstaneme-li u hudebního divadla, pak se jeho milovníci mohou těšit například na operní podobu jedné z nejslavnějších Shakespearových tragédií.

O zhudebnění Krále Leara usiloval Giuseppe Verdi po celý život, ale na operní prkna ho přivedl až v roce 1978 německý skladatel Aribert Reimann. Jeho operu Lear u nás poprvé uvede soubor Státní opery v červnu.

Hned dvě inscenace Pucciniho opery Manon Lescaut se chystají v Národních divadlech v Praze a Brně.

V moravské metropoli bude mít premiéru již v únoru v režii Štěpána Pácla s Janou Šrejmou Kačírkovou a Lindou Ballovou v titulní roli. Ve Státní opeře v Praze v březnu v režii Slávy Daubnerové s moldavskou sopranistkou Ghiulnarou Raileanu.

Srovnání téhož titulu ve dvou nastudováních se nabízí i u opery Karla Szymanowského Král Roger. V únoru uvede v Praze v rámci festivalu Opera 2025 svou inscenaci Národní divadlo Košice, v červnu pak má Král Roger premiéru v Národním divadle v Brně.

Operu podle populární Labichovy komedie o hektické honbě ženicha Fadinarda za slaměnou pokrývkou hlavy, kterou cizí dámě sežral jeho kůň, chystá Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. Florentský Slaměný klobouk Nino Roty bude mít domácí premiéru v březnu.

Po dlouhé době se na scénu vrátí i další opera inspirovaná známou dramatickou předlohou, a sice Maryša skladatele Emila Františka Buriana. Její inscenaci připravuje režisérka Linda Hejlová Keprtová v Divadle F. X. Šaldy v Liberci na květen.

A když už je řeč o inspiraci ikonickými díly, pak nelze opominout ani divadelně-hudebně-taneční show na motivy Smetanova ikonického cyklu šesti symfonických básní Má vlast, jíž se diváci dočkají na konci sezony v pražském šapitó Azyl78. Je společným projektem Jatek78, Divadla bratří Formanů, Dekkadancers a České filharmonie. Pod režií jsou podepsáni Jan Jirků, Matěj Forman a Štěpán Pechar, pod hudebním nastudováním Marko Ivanović.