Článek
Proč přišla Diva Baara?
Zjednodušeně řečeno za tím byla potřeba jít v hudbě dál. V Yellow Sisters jsme byly čtyři, v Mateřská.com dvě a Diva Baara je jedna. Hudba je pro mě něco jako dýchání – výdech, nádech. A Diva Baara výsledkem potřeby vytvořit si vlastní mikrosvět, o kterém lze říci, že je to svět podle Báry.
Je to potřeba ryze umělecká?
Spíše existencionální. Myslím si, že podobné potřeby má každý, a nesouvisí to pouze s uměním. Bylo mi sedmatřicet a mám dojem, že řada lidí v tom hle věku už trochu ví, v čem by mohli být dobří a co by jim na další cestě životem udělalo radost.
Já chtěla vědět, jak by vypadala hudba, kterou vyprodukuji sama za sebe. Kdybych to neudělala, nebyla bych se sebou spokojená. Mé album je otiskem této doby. Ale jsem žena proměnná. Nemyslím si, že by třeba za rok vypadalo stejně.
V čem se písničky, které skládáte a prezentujete jako Diva Baara, liší od těch z vašich dalších hudebních projektů?
Když poslouchám své dřívější nahrávky, vidím se na fotkách, ve videoklipech i vzpomínkách, myslím si, že jsem všude reprezentovala to samé. V rámci Yellow Sisters měla každá členka svou úlohu a já byla ta sexy Bára, která komunikuje s veřejností i médii. V Mateřské.com jsem byla ta, která expresivně tančí a usmívá se na všechny strany. Je to totiž má přirozená podstata.
Jako Diva Baara jsem se naučila spoustu nových věcí. Trvalo to ale pět let a nebylo to zadarmo. Byly chvíle, kdy jsem se proklínala za to, kolik jsem si toho na sebe vymyslela. Na začátku jsem byla Bára, která přemýšlela o tom, jak se celý projekt bude jmenovat. Na konci je z mého pohledu skvěle vyprodukované cédéčko, na kterém je chytrá, bohatá a barevná hudba s velmi osobními texty, které jsou mou výpovědí a s nimiž se snad mohou lidé identifikovat. Je na něm všechno, po čem jsem toužila. A jsem ráda, že se za ně mohu i přes svou velkou sebekritičnost postavit.
Jste kritická pouze sama k sobě?
To asi nejvíc, ale pokud mluvíme o umění, přiznávám, že se mi líbí jen určité hudební styly a někteří umělci. Vyhraněnost spolu s přibývajícím věkem přispívají k tomu, že ze sebe člověk po určitém čase začne vydávat nějakou konkrétní zprávu. Dnes je mi už mnohem jasnější, kdo jsem.
Mám pocit, že sexy Bárou jste zůstala i jako Diva Baara.
Ve dvaceti se ale člověk chová jinak než po pětatřiceti. Když je mladý, potřebuje bujaře vyjadřovat sebe sama a uvolňovat, zatímco jako starší má tendenci spíše věci upevňovat a kultivovat. Jsem teď sama se sebou spokojená a vyjadřuju to tak, jak umím. Rozhodně je to sofistikovanější než na začátku. I proto cítím určité napětí mezi slovy diva a divá.
Proč jsou texty na Debutu převážně o vztazích?
Vztahy jsou jedna z mála univerzálních věcí, které smývají hranice nejenom mezi mužem a ženou, ale i mezi přáteli, lidmi obecně nebo státy. Všichni jsme svým způsobem závislí na tom, jak se nám v nich daří.
Máme jeden život, který je časově omezený, a vztahy si v něm můžeme vytvářet a vybírat. Je to téma pro všechny.
Objektivně musím říct, že vztahy jsou na mém albu nahlíženy převážně z ženského pohledu. Když jsem o tom ale přemýšlela, dospěla jsem k závěru, že mi Debut nepřijde jen jako ženská deska o ženách. Je to i deska o mužích věnovaná mužům. Ve většině písniček totiž řeším, jaké vztahy s muži jsou a jací vlastně muži jsou.
Jste tedy v náhledu na vztahy objektivní?
Kdo je objektivní? Nejsem nekonsenzuální typ, ale zároveň vím, že v náhledu na vztahy nelze dosáhnout objektivity. Váš pohled vždycky bude zabarvený tím, kdo jste a jak moc jste ve vztazích ochoten couvnout ze svých potřeb a představ. Ano, snažím se být objektivní, ale nemohu říct, že objektivní jsem.
Hrozně ráda si o vztazích s lidmi povídám a psaní textů na album pro mě bylo velmi důležité. Myslím si, že jednou budu na to téma psát knihy nebo scénáře k filmům. Epika vyprávění a práce se slovem je něco, co mě opravdu baví.
Když jste vymýšlela projekt Diva Baara, věděla jste, že se budete zabývat vztahy?
Vůbec ne. Tvořila jsem intuitivně a impulzivně, jednu písničku za druhou. Příběhy ke mně postupně přicházely samy. Jak ale říkám, příští rok mohou být tematicky i hudebně o něčem jiném. Nehodlám se vymezovat.
Prezentovala jste už dva videoklipy a v obou je prvek kabaretu a teatrálnosti. Patří k Divě Baaře?
Polodivadelní formát, který přesahuje k atributům kabaretu nebo cirkusu, mám v sobě. Vždycky mě ta blyštivost fascinovala a já si ji jako Diva Baara chtěla v klipech užít. Chtěla bych to zažívat i na našich koncertech, protože Debut je pro mě v podstatě veselá deska, která vyjadřuje radosti života. Strašně ráda budu prostřednictvím trochy koketérie a nadsázky poslem dobrých zpráv. Myslím si, že pro každého člověka je důležité makat na tom, aby byl šťastný. Nic jiného nám totiž nezbývá.
Kdy jste v životě pochopila, že je důležité jít za štěstím?
To není žádný životní objev, je to univerzální a docela banální pravda. Zažila jsem samozřejmě i zlá období, časy, kdy jsem byla v těžké nepohodě a bylo pro mě těžké najít cestu, po které se z toho dostanu ven. Zažila jsem období, kdy jsem si myslela, že můj život nemá žádný potenciál a je v podstatě marný.
Odjela jsem tehdy úplně sama do Austrálie, všechno jsem tam hodila za hlavu a dnes vím, že to byl můj první krok k ženské dospělosti. Pochopila jsem tam, že naše domácí realita je velmi omezená. Každý člověk na světě, každá skupina lidí i každá země mají své příběhy, které jsou úplně jiné. Přišla jsem na to, že každý z nás je pánem svého života, a co si vymyslí, to se může stát. Mnoho lidí má poměrně zkreslené představy o tom, co všechno můžou, nebo spíš nemůžou v životě dělat.
Kolik vám bylo, když jste odjela do Austrálie?
Dvacet.
Vrátila jste se tam pak ještě?
Nikdy. Původně jsem si myslela, že tam zůstanu. Když jsem pak odjížděla, byla jsem přesvědčená, že se tam určitě vrátím, ale potřebu radikálního řezu a vlastně útěku jinam už jsem od té doby nikdy neměla. Na desce Debut jsem téhle vzpomínce věnovala písničku Austrálie. Je jedna z nejemotivnějších.
Máte za sebou křest alba, který proběhl na začátku listopadu v Praze. Co bude dál?
Čeká mě mravenčí práce na koncertech a prezentaci jako každou jinou začínající kapelu. Já si ale už svůj sen splnila. Mou metou byla deska, a ta vyšla. V tuhle chvíli jsem opravdu šťastná.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: