Článek
Jakou roli hraje Armida ve vaší kariéře?
Mám ji rád už od svých studentských let a vždycky mi bylo líto, že ji čeští diváci prakticky neznají. Osobně cítím jako velký dluh, že Armida není součástí repertoáru Národního divadla, kde se od své premiéry hrála jen párkrát, a publikum ji tedy nemělo šanci blíže poznat.
Mým cílem je vrátit Armidu na prkna Národního divadla a do povědomí diváků, stejně jako je v něm Dvořákova Rusalka, Jakobín nebo Čert a Káča. Má stejně krásnou hudbu jako tyto opery, navíc plnou zvukomalby, s níž líčí příběh milostného vzplanutí křižáckého rytíře Rinalda k pohanské kouzelnici Armidě. Má i zajímavé harmonie, barevnou instrumentaci, dramatismus a nádherné sborové scény.
Uvedení Armidy je součástí mé širší dramaturgické snahy o rehabilitaci titulů české opery, které upadly v zapomenutí, třeba Fibichovy Šárky anebo opery Vlasty skon Otakara Ostrčila.
Armidu jste poprvé inscenoval před jedenácti lety v Ostravě. Změnil se váš přístup?
Je to můj první návrat k témuž titulu. Pokud si pamatuji, tak jsem zatím žádnou operu podruhé nenastudoval, s výjimkou obnovených hudebních nastudování inscenací, na nichž jsem se podílel. Ale k Armidě jsem po letech dozrál, vracím se k ní s jiným pohledem. Dnes mě na ní zajímají jiné věci než tehdy.
Mám velmi rád opery Richarda Wagnera a Dvořákova Armida nese určité prvky Wagnerova hudebně-dramatického myšlení. Kromě Armidiny árie Za štíhlou gazelou je to vlastně jeden tekoucí proud hudby, který děj posouvá kupředu tak, jak to činí i Wagner. Třeba Rinaldův rozsáhlý zpěv se blíží jeho Tristanovi právě tím, že už to není jen árie, ale vnitřní monolog postavy. A stejně jako Wagnerovy opery je Armida velmi náročná pro sólisty, sbor i orchestr.
Neznamená to ovšem, že Armidu pokládám jen za jakýsi wagnerovský odlitek. Je to úžasné dílo s originálním hudebním výrazem, v němž Dvořák došel až na hranice impresionismu.
Dirigent Robert Jindra
Inscenaci režíruje Jiří Heřman. Byla to vaše volba?
Nedovedu si představit nikoho lepšího. Jiří Heřman dokáže dílu vdechnout nový život, aniž by se na něm dopouštěl aktualizačního násilí. Je to tvůrce poctivě vystavěného divadla, jež je zároveň velmi obrazivé a vizuálně přitažlivé. A přesně to Armida se svým příběhem dobývání Jeruzaléma křesťanskými vojsky potřebuje. Jiří je vždy profesionálně připravený, má jasnou představu o díle a tu dokáže s velkým zaujetím s interprety na scéně zrealizovat. Je to jeden z mála českých režisérů, kteří mohou směle konkurovat světové operní produkci.
Jistým mankem Armidy je Vrchlického libreto, jehož archaický a komplikovaný jazyk ztěžuje vnímání příběhu publikem.
To je pravda, a proto jsme se libreto pokusili alespoň částečně jazykově zjednodušit. Dvořák však psal Armidu právě na tento komplikovaný text a ten je natolik svázaný s hudbou, že přílišný zásah do něho by byl na úkor vyznění. Naše řešení je kompromisem, který má přiblížit Armidu současnému divákovi.
Jak se s Armidou vyrovnávali pěvci?
Velkou výhodou je, že Armidu hrajeme jen v jednom obsazení, a to tvoří pěvci, kteří se pro své role maximálně hodí jak hlasově a typově, tak i schopností emotivního prožitku. Alžběta Poláčková se s Armidou potkává v pravé chvíli své kariéry a má pro ni kromě hlasových dispozic i potřebnou emoci. Svatopluk Sem už vytvořil stěžejní postavy barytonového oboru, ale sám říká, že s tak náročnou rolí, jakou je Ismen, se ještě nepotkal. A i on je pro něho ideálním představitelem.
Dvořákovou touhou bylo prorazit s Armidou na světová jeviště. I proto si jako námět zvolil epos Osvobozený Jeruzalém Torquata Tassa, a ne další českou látku. Má podle vás Armida šanci získat v zahraničí stejnou pozici, jakou má dnes třeba Rusalka?
Jsem o tom přesvědčený. Pokud by byla získala zájem některé z hvězdných operních osobností, jakými jsou James Levine, Jean-Pierre Ponelle či Renée Fleming, pak jsem si její pozicí i životností na světových jevištích jistý. Kromě nesporných hudebních kvalit i díky svému tématu střetu křesťanství s nekřesťanským světem, jež je dnes znovu aktuální.
Nehledě na to, že příběh Armidy je ve světě znám i z řady dalších operních zpracování. Třeba v Německu by měla šanci zařadit se vedle Wagnerových romantických oper.
Může se vám hodit na Firmy.cz: Národní divadlo