Článek
Dílo se kvůli mimořádné náročnosti inscenuje sporadicky. Kdo přišel s ideou je uvést?
Šťastnou shodou okolností jsem měl rozhovor s ředitelem festivalu Smetanova Litomyšl Vojtěchem Stříteským. Mluvili jsme o možnosti pozvat Norský rozhlasový orchestr (jehož byl Popelka šéfdirigentem, pozn. red.) a udělat nějaký projekt ke stému výročí Českého rozhlasu, který je partnerem festivalu. Řekl, že by to mělo být něco velkého, protože symfonický rozhlasový orchestr už jednou dělal Mahlerovu osmou.
A pak zmínil Písně z Gurre. To mi udělalo radost, protože Schönberga a tuhle část jeho tvorby miluju. Napadlo mě spojit tyto dva evropské rozhlasové orchestry, neboť by to byla krásná oslava. Jsem rád, že se toho ujala Smetanova Litomyšl a po rozhovoru s ředitelem Opery Národního divadla Perem Boyem Hansenem i Státní opera.
Co znamená dirigovat dílo, k jehož interpretaci je potřeba tak obrovský soubor?
Příprava vyžaduje extrémní časovou náročnost, toto dílo nelze dát dohromady při běžné porci zkoušek. Vyžaduje obrovský čas na přípravu s orchestrem, se sborem, sólisty a samozřejmě i mnou, protože partitura je velmi komplikovaná.
Začali jsme na přelomu května a června dělenými zkouškami dechů a smyčců v SOČR, další týden pokračovalo to samé v Norsku. Na to, aby se oba orchestry propojily, budeme mít jen dva dny. V tu chvíli už musejí partitury ovládat.
Na scéně jsou však i dva sbory.
K filharmonickému sboru z Brna se připojí bratislavský, přesněji jeho mužská část, protože ve třetí části Schönbergova díla zpívá obrovský mužský sbor, rozdělený na tři sekce. Proto je potřeba mít dva sbory. Pánové z Bratislavy pojedou na zkoušku do Brna. Tam to s nimi bude zkoušet sbormistr Petr Fiala a pak oba sbory přijedou do Prahy.
Takové těleso nabízí zvuk, který jinak nebývá ke slyšení. Je to výhoda?
Určitě. To dílo je vrchol romantické hudby, které se pro svou náročnost často neuvádí. O to větší mám radost, že můžeme tento historický remake v Praze a v Litomyšli uvést.
Jak se Schönberg ke svému dílu stavěl, když často opouštěl to, za čím předtím stál?
Schönberg je pro mě jeden z nejvíce fascinujících zjevů v historii hudby. Jako osobnost, ale i jako filozof, myslitel, který o hudbě napsal spoustu věci. Tímto dílem korunoval harmonickou tonální hudbu, kterou potom opustil.
To je pro něj ostatně příznačné. Jeden z jeho nejvýznamnějších teoretických spisů je bichle Harmonielehre, v níž rozebírá harmonii, kterou hned potom popřel. Napíše největší dílo, jaké bylo o harmonii napsané, aby potom systém opustil a začal dělat něco jiného.
Provedení Písní z Gurre v Musikvereinu ve Vídni s vídeňskými symfoniky bylo jeho obrovským úspěchem. Byl to triumf, ale pro něj už znamenal málo. Použitý hudební jazyk považoval za přežitý.
Když přišel na pódium, otočil se k publiku zády a uklonil se jen orchestru. Udělal symbolické gesto, jako umělec se otočil k vlastnímu publiku zády při obrovském triumfu, který zažil jako skladatel. Vlastně při prvním triumfu, protože do té doby byly všechny jeho skladby brány s rezervou, některé byly vyslovený propadák.
Uvedete Písně z Gurre i v zahraničí?
Bylo by úžasné s nimi vyrazit na turné, zahrát je ještě jednou v Bratislavě a jednou v Norsku, ale časová náročnost a spousta lidí v realizačním týmu znamená, že je to finančně velice náročný projekt.
Dostat takový obrovský počet lidí na turné do Norska nebo kamkoli v Evropě je prakticky nemožné. Neznám v historii žádný orchestr nebo sbor, který by s tímto kusem vyrazil na turné.