Článek
Ostravské dny nové hudby, které koncem srpna vyvrcholí festivalem, se za poslední roky staly světovým pojmem. Co vás, Newyorčana, před deseti lety přimělo k tomu, že jste toto organizačně náročné bienále, navíc zaměřené na poměrně vyhraněné publikum, zakládal právě v Ostravě?
Byl by velký omyl se domnívat, že umělci, organizátoři nebo třeba politici dělají věci, pro které se rozhodnou a které si vymyslí. To jsou velké výjimky. Obvykle se člověk dostane do situace, která mu nabízí určité příležitosti. Já jsem poprvé přišel do Ostravy před patnácti lety. Projekt s Janáčkovou filharmonií, kterou jsem dirigoval, byl takového rozsahu, že to znamenalo strávit zde určitou dobu. Během dvou týdnů jsem poznal podmínky, které Ostrava má pro dělání hudby.
Nápad zorganizovat Ostravské dny, akci zaměřenou na soudobou hudbu, přišel tehdy během procházky po Nádražní ulici. Uspořádat takovou akci bylo možné hlavně na základě uplatnění mých čtyřicetiletých zkušeností s organizováním koncertů nové a experimentální hudby ve Spojených státech a v Evropě. Nemusel jsem nikomu moc vysvětlovat, stačilo jen zvednout telefon a zavolat skladatelům a interpretům, které buď znám osobně, anebo kteří aspoň vědí, kdo jsem.
Bylo těžké naučit chodit ostravské publikum na festivalové koncerty? Přece jenom jde o hudbu, která má značné posluchačské nároky.
Umělec žádné publikum nic neučí. Učit publikum je největší nesmysl, co může kdo vymyslet. My děláme umění a umělecká práce v západní kultuře byla vždy elitní záležitostí vysoce intelektuálních a vysoce kultivovaných lidí. Nejhorší, co můžete udělat, je podbízet se publiku. To my nikdy dělat nebudeme. Spíše cítím jako interpret a hudebník zodpovědnost informovat veřejnost o tom, co a jak budu dělat. Společnost je tak různorodá, že pokud se věci dělají dobře a pokud existuje kvalita výkonů, lidé přijdou. Mohu říct, že dnes už máme v Ostravě stejně široké publikum, jako bychom měli na koncertech v Praze a někdy i v New Yorku.
Festivalu předchází dvoutýdenní institut. Ten začal už v polovině července. Můžete přiblížit, co se teď za zdmi Janáčkovy konzervatoře odehrává?
Institutu se letos účastní studenti a lektoři ze čtrnácti zemí od Argentiny, Spojených států až po Velkou Británii. Ti dohromady nejenom pracují, ale i bydlí v jednom hotelu pár kroků od konzervatoře, společně obědvají a večeří, a protože všichni mluvíme anglicky, vytvoří se velice brzo úzká komunita lidí, kteří spolu žijí. Na festivalu pak ve společnosti velkých skladeb zazní i skladby studentů, účastníků institutu.
Když se vrátím k první otázce – já si neumím představit, že bychom mohli tak ideální prostředí najít kdekoliv jinde. V Ostravě, která je velmi autentickým místem, je ohromný klid. V Praze, pokud nejste třeba v Holešovicích, máte dojem, že jste na příšerném jarmarku, ze kterého byste nejraději uprchli. Nic takového v Ostravě není, takže se můžeme soustředit na práci.
Na které koncerty byste obzvlášť pozval publikum? Co byste třeba doporučil člověku, který by chtěl proniknout do nové hudby a nemá s ní moc zkušeností?
Vykašlete se na to, jestli něco znáte, nebo o tom naopak nic nevíte. Jděte na koncert s pocitem určitého dobrodružství a očekávání. Nemějte vžité představy, jak by věci měly vypadat. Nemyslete si, že existuje nějaká didaktická cesta, že byste se mohli v oblasti nové hudby vzdělávat. Skočte do té vody a plavejte. Pro mne je těžké říkat, že tento koncert je lepší než jiný. Spíše bych doporučil hned první tři dny. První festivalový koncert bude v pátek 26. srpna v Dole Michal. Bude to obrovská hudební instalace před budovou, kde bude velice slavný kanadský umělec Gordon Monahan napínat struny z piana až na těžní věž.
Petr Kotík
1942 je hudební skladatel, dirigent a flétnista žijící v New Yorku. Po srpnu 1968 emigroval do USA, kde doposud žije a kde se stal důležitou osobností hudebního života. V roce 2001 založil festival Ostravské dny, který je zaměřen na tzv. novou hudbu. O čtyři roky později vytvořil pro potřeby Ostravských dnů také mezinárodní komorní orchestr Ostravská banda, jenž vzbudil zájem veřejnosti a obrovské úspěchy po celém světě a který se dočkal velikých ovací i v newyorské Carnegie Hall. Ostravská banda je složena z předních interpretů soudobé hudby mladé generace z Evropy a USA.
V sobotu bude na řadě maraton elektronické hudby v Domě umění. V neděli na koncertu s Janáčkovou filharmonií představíme například mnichovskou pěvkyni Salome Kammer. Ta přitom zazpívá jednu sólovou věc už v pátek a představí se také v pondělí v jedné skladbě od Johna Cage. Myslím, že pokud zhlédnete tyto tři úvodní akce, dostanete naprostý přehled o tom, co se bude na festivalu dále odehrávat, a můžete si vybrat z dalších dvanácti koncertů.
