Článek
Výstavu pořádají společně Národní galerie Praha a Muzeum Rietberg Zürich. Mají ambici představit buddhistické umění od prvopočátků až do 20. století, což je u nás unikát.
Naznačí, jak se Buddhovo učení šířilo z Indie. Veřejnosti jsou málo známá např. fakta o tom, že kdysi se rozvíjela buddhistická filozofie a umění i na území dnešního Afghánistánu nebo Pákistánu. Postupně učení pronikalo na jih na Srí Lanku a na sever do Tibetu, přes Himálaje do dnešní Barmy (Myanmar), Thajska, Vietnamu, Číny, Koreje a Japonska a současně i na sever do dnešního Mongolska a Ruska.
Buddhismus se postupně šířil a vyvíjel, proto nemá jen jednu správnou verzi, nemá dogma či papeže. Každý mistr může učit trochu jinak. Učení (dharma) je současně filozofií a psychologií. Neoperuje s Bohem a nesnaží se přesvědčit stoupence různých náboženství, aby v něj věřili. Představy a zvyky prostých venkovanů třeba v Himálaji ovšem mohou vyvolávat u laiků představu, že jde o nějaké čarodějnictví.
Ve skutečnosti jde o učení o tom, jak změnit své myšlení, rozvíjet moudrost a různé praktické vlastnosti a ve výsledku být šťastný. Podle Buddhova učení většinu našeho utrpení způsobují nevědomost, ztuhlé představy o světě a lidech, lenost, lpění na věcech a na důležitosti vlastního já (ego).
Plastika sedícího bódhisattvy
Dále také nepochopení, že všechny jevy na světě jsou prázdné, vlastnosti jim přisuzuje jen naše mysl, zaslepená tu romantickým poblouzněním a jinde zase vztekem, chamtivostí, konvenčním nebo jinak povrchním myšlením. Hmotné předměty i lidské city existují podle buddhismu jen v podmíněném způsobu bytí, to zjednodušeně řečeno znamená, že platí teď a tady, o pár minut či metrů dál už zase neplatí.
Zásadní je také princip příčiny a následku (karmy). Člověk si sám tvoří karmu svým předchozím jednáním, reakce světa je jeho odrazem. Pochopit do hloubky buddhistickou filozofii a myslet v běžném životě buddhistickým způsobem může být ale velmi těžké. Nejdříve je třeba pochopit učení rozumově, ale aby tak člověk skutečně žil, měl by se podle buddhistů věnovat hlavně meditaci.
„Exponáty vytvořené od 2. až 3. po 20. století jsou výběrem nejvýznamnějších sochařských, malířských a dalších děl buddhistického umění ze sbírek obou institucí. Výstava prostřednictvím uměleckých děl, audiovizuálních a interaktivních prvků provede diváky tematickými kapitolami buddhistického umění a poučí je o vzniku a šíření buddhismu v asijských kulturách včetně jeho reflexe v českých zemích,“ doplnila Tereza Ježková z Národní galerie Praha.
Úvodní kapitola výstavy ukáže rozmanitost, s jakou postavu zakladatele buddhismu zobrazovali umělci v oblastech, kam se jeho učení rozšířilo. Následují díla s náměty legend ze života Buddhy – od jeho narození provázeného zázračnými okolnostmi po vstup do nirvány. Oddíl věnovaný učení buddhismu představí dva základní směry, théravádový a mahájánový.
Kapitola věnovaná šíření buddhismu napříč Asií obsáhne portréty mnichů, psané i tištěné buddhistické texty, zvukovou instalaci recitovaných modliteb nebo modely stúp určené k uchování relikvií. Závěrem výstava představí ohlasy buddhistické filozofie a praxe v českých zemích od konce 19. století po současnost včetně zájmu o sběratelství buddhistického umění.
V roce 2020 představí Národní galerie Praha také výstavy Rembrandta či Mikuláše Medka a Veletržní palác bude hostit řadu projektů současného umění. Výstavní sezónu zahájí březnový Grand Opening výstavami Kurta Gebauera nebo architektury brutalismu.
Může se vám hodit na Firmy.cz: