Děti nic nepředstírají, říkávala Marie Poledňáková

Proč točila rodinné filmy?

„Pro žánr rodinného filmu jsem se rozhodla, protože jsem chtěla natočit nějaký film, na který bych šla ráda já i můj syn. Když jsem chodila na některé dětské filmy, nudila jsem se. Chtěla jsem dělat filmy, které si užijí jak děti, tak rodiče. Moje filmy mají společné to, že jsou tam paralelně roviny, kterým rozumí jenom děti, a roviny, kterým rozumí jenom dospělí.“

Jak se jí pracovalo s dětskými herci?

„Práce s dětmi je strašně náročná, ale zase je svým způsobem vděčná. Když se vám podaří vybrat dítě, které bude spolupracovat a které je fajn, tak je to krásné. Děti totiž nic nepředstírají. Samozřejmě je velmi těžké skloubit herectví dospělých lidí s dětmi. Dospělí herci, kteří jsou většinou také rodiči, mi ale pomáhají. Chovají se úžasně a s dětmi to umějí. Jinak je to velký zápřah.“

Scenáristka a režisérka. Co ji bavilo víc?

„Na každé profesi je něco zajímavého, baví mě psaní, na něm je dobré, že když něco zkazíte, hodíte papír do koše. Natáčení je zase veselejší, je to zábava, ale současně strašný stres – jaké bude počasí, jestli budou děti v pořádku, zda se vejdeme do natáčecího plánu… Člověk má v sobě naštěstí ještě nějaký vnitřní motor, který ho žene dopředu, protože je to hodně vyčerpávající.“

Na jaké natáčení vzpomínala nejraději?

„To se nedá říct, protože na každém filmu jsou příhody, které potom stojí za to vyprávět. Většinou jsou to dramatické chvíle, které se s odstupem času jeví jako komické.“

(Z rozhovoru pro Novinky.cz v roce 2006)