Děti a knihy: Harry Potter soutěží i s Vieweghem

Zhruba před čtyřmi lety zaznamenal relativně optimistické výsledky průzkum firem Investorsko inženýrská a.s. a Gabal, Analysis & Consulting. Tehdy mnoho dětí ve věku 10-14 let uvedlo, že čtou denně (7% dětí i několik hodin, 21% denně alespoň chvilku). Přibližně polovina dětí tvrdila, že čtou pravidelněji (tedy nejméně 1 knihu za měsíc). Nejoblíbenějšími žánry jsou podle průzkumu dobrodružná literatura (35%) a fantasy (34%), dále dívčí literatury (20%) a pohádek a pověstí (19%).

Otázkou je, jestli si děti tak trochu nevymýšlejí a ve snaze udělat dospělým radost si trochu nepřidávají. "V normální třídě čte pravidelněji tak 20% dětí," odhaduje střízlivě učitel Jiří Hnilička ze základní školy v Klášterci nad Ohří, který s tím má nemalé zkušenosti. Po jaké knize sáhnou? Určitě to nebude klasický román a poezie už vůbec ne.

Zajímavý průzkum oblíbenosti knih u dětí zpracovala Sukova studijní knihovna literatury pro mládež, která je součástí pražské Národní pedagogické knihovny Komenského. V anketě s názvem Čteme všichni si děti zvolili nejoblíbenější knihu roku 2005. Jednoznačně zvítězil Harry Potter J. K. Rowlingové. Na druhém místě najdeme Včelí medvídky Jiřího Kahouna, na třetím Lewisovy Letopisy Narnie. I na dalších místech se objevuje fantasy, ale také např. Maková panenka a motýl Emanuel, Staré pověsti české a moravské nebo Bob a Bobek.

"Hodně čtou Harryho Pottera a před ním byla vlna Tolkiena, ale málokdo se prokousal přes 1. díl Pána prstenů, ten úvod je pro ně zdlouhavý. Holky čtou dívčí romány. V deváté třídě jsem zkoušel Falešný autostop (Milan Kundera) a povídku Nos (Michal Viewegh), to se jim docela líbilo. Berou i Škvoreckého, naopak Švejka si nepřečtou, všichni se podívají jen na film," shrnuje Hnilička. Největším problémem je ovšem poezie, která nezajímá prakticky nikoho. "Lyrika jim vůbec nic neříká, ale zkouším s dětmi tvořit vlastní texty," dodává učitel.

Také plánuje, že s žáky zkusí probrat i poněkud drsnější knihu Mládí v hajzlu (C. D. Payne), ale do autorů typu Bukowského se raději nepouští. Někteří rodiče mají totiž velmi úzké představy o tom, co je pro 14leté vhodná četba.

Rozebírání modernějších textů ve škole může být jednou z možností, jak přitáhnout k literatuře aspoň ty vnímavější žáky. Literatura 19. století, na kterou u nás byl (a většinou ještě stále je) kladen mimořádný důraz, je pro většinu dnešních dětí stejně nepochopitelná jako středověk. Mnoho odborníků si proto klade otázky, jaký má vlastně smysl neustále rozebírat každou knihu z národního obrození? A může vůbec čtrnáctiletý žák pochopit a ocenit věčně oprašovanou Babičku Boženy Němcové?

"Tím je moc nezatěžuju, chci aby o těch jménech věděli, ale abychom četli povinně Babičku, to ne, to je ještě víc odradí," kroutí hlavou Hnilička a dodává, že z období 19. století má u dětí částečný ohlas Erben a také vtipný Karel Havlíček Borovský.

V současné době tzv. povinná četba oficiálně "neexistuje", ale praxe je taková, že většina učitelů stejně dá žákům na výběr omezený počet titulů, které by měli přečíst. K tomu mají děti obrovský odpor. Učitel by teoreticky mohl dát dětem absolutní svobodu a každý by si přečetl jen to, co se mu líbí - kdo by ale referáty kontroloval a jak by je pedagog hodnotil, když knihy nezná? Z teoreticko-akademických výšin se lehko řekne, že si musí udržet přehled o nových knihách, ale jak to má udělat, když každý rok vycházejí stovky (ne-li tisíce) nových titulů?

Od dětí vyžaduje Hnilička přečíst deset knížek za rok (devět musí vycházet ze seznamu doporučené četby). Pak si udělá s každým žákem individuální sezení a četbu rozebírají. "Je to dost časově náročné, ale těším se, co mi budou povídat. Chci hlavně, aby četli," říká učitel.

Deset knih za rok je ale pro dnešní děti příliš práce. Proto se snaží podvádět. "Samozřejmě se to někdy snaží ošulit, stáhnou si něco z internetu a pak se dozvídám neuvěřitelné věci. Někdy se dívají na film, ale na to většinou přijdu, protože jsem ty knihy četl," usmívá se. Jako další lákadlo pro děti používá tzv. audiobooky (texty namluvené na CD). Jestli je to ale přivede k hlubšímu zájmu o literaturu, není jisté.

Možnosti školy jsou v každém případě velmi omezené. Pokud nevedou děti k četbě rodiče, je to marný boj.