Článek
Tohle není divácké lkaní nad osudem hlavní postavy, ale marný pokus pochopit důvod, proč bylo pokračování detektivního seriálu natolik kořeněné humorem, až z toho chvílemi přecházel zrak. To se bohužel dělo poměrně často, ale nejvíc ve chvílích, kdy se divák náhle ocitl až v crazy komedii, jako třeba ve včerejším výrazně balkánském dílu.
Pravda je, že už v první řadě se tvůrcům dařily humorné scény se střídavým úspěchem, protože autorský entuziasmus zřejmě tu a tam bránil včas rozpoznat míru i hranice podbízivosti. Jenže když už padlo rozhodnutí ve druhé sérii komediální rovinu posílit, dalo by se čekat, že se ji napodruhé podaří uchopit šikovněji a propojení s žánrem detektivky lépe vybalancovat.
Škoda, moc to nevyšlo, i když je napříč seriálem zjevná snaha o systematickou práci ve více rovinách, hlavně o posílení situačního humoru vedle obvyklého profesionálního „špičkování“ při vyšetřování. Jenže líp se mnohdy povedly méně nápadné a nenásilně inscenované chvilky než pečlivě a do detailu promýšlené scény.
Málo platné, scenárista a režisér Jan Pachl se asi nezařadí ke komediálním filmařům. Jako by mu – pokud jde o humor – chyběl cit pro míru a přebývalo nadšení nad detailem. V případě Rapla je to škoda o to větší, že základní herecká sestava už je skvěle sehraná a dokáže leccos zachránit.
Hlavní postavy seriálu Rapl.
Mimochodem, náhlý obrat ke komedii po prvním, zcela vážném dílu dokonce vzbudil dojem, že úvod je součástí jiného seriálu než následující epizody. Byl to snad pilotní díl, po kterém se původní autorský záměr upravoval a měnil se žánr?
Nevěřícný výraz však vyprovokovaly i jiné než směšné okamžiky, například dráždivá, v podstatě až pornografická scéna ze solária, a bohužel, což je pro detektivku nejdůležitější, často i stavba a vývoj samotných případů. Jejich občas až průzračná jednoduchost dokonce vyvolává kacířskou domněnku, jestli posun seriálu ke komedii náhodou nemá plnit v první řadě roli kamufláže, která má od těchto nedostatků odvést pozornost.
Namátkou lze zmínit třeba druhý díl s neonacisty, který selhával i po herecké stránce, nebo třetí s falešným zlatem, kdy divák až žasnul, proč je z patologa najednou úplný trouba, který skočí na nejprofláknutější podvodnický trik. Kromě toho dojem téměř vždy pokazily i jímavé závěry, které nešetřily sentimentem a moralitou.
Pěkně naopak vycházely scény s romskou bandou, dokonce možná lépe než hlavní balkánská linka. Přinejmenším působily živějším i svěžejším dojmem proti mafiánskému stereotypu, který se táhl v pozadí. Sympaticky vyzněla snaha postavit téma na aktuálním dění – pašeráckých trasách, pěkná byla práce s motivem řeky a vody vůbec. Opět se podařila výprava a kamera, a tak Rapl zůstal i v druhé řadě seriálem, který měl velkou šanci upoutat diváka atraktivním obrazem.
Po zasněžených Krušných horách v první sérii tak zůstala spolupráce režiséra s kameramanem silnou stránkou seriálu i na Labi a mořském pobřeží.
Může se vám hodit na Zboží.cz: