Článek
Scénář Arnošta Vašíčka vypráví příběh z rodu Šifry Mistra Leonarda především v tom smyslu, že se pátrání po pachateli zločinů prolíná s odkrýváním symboliky ve spisu Codex Gigas. Tuto tzv. Ďáblovu bibli sepsal na počátku 13. století mnich v benediktinském klášteře v Podlažicích – podle legendy s pomocí ďábla za jedinou noc.
Do Podlažic také Vašíček umístil počátek série rituálních vražd, jejichž pachatele hledá dvojice policistů a historik.
Napětí od prvních momentů
Zápletka to sice není nejoriginálnější (viz zmíněná Šifra a další), nicméně dostatečně atraktivní, aby se z ní dal vystavět příběh, který vydá na tři pokračování. Výtky lze mít přesto právě ke scénáři, který místy klopotně informuje nepoučené diváky a v části Vražedný kód se až nepřehledně zamotává.
Nicméně pořád je to slušně vystavěný děj, jehož nedostatky přebila v dobrém slova smyslu klasická režie, plně odpovídají záměru, respektive zadání.
Jiří Strach vytváří napětí od prvních momentů, kdy stíhá kamerou utíkající vyděšenou dívku, docela rafinovaně poutá pozornost k různým podezřelým a dbá na pravidla dobré detektivky. Zároveň dává najevo, že zejména onu mystickou linii není třeba brát se vší vážností, a přidá trochu nadsázky, přiznané pohádkovosti a na závěr i velmi příjemného fórku se státní poznávací značkou.
Atmosféru podpořily i výborné herecké výkony
Atmosféru podpořily i výborné herecké výkony ústřední trojice Ivan Trojan, Aňa Geislerová a Jiří Dvořák. Ten je sice zprvu trochu nepochopitelně věčně naštvaný, ale nakonec se to přijatelně vyjasní.
Celkový dojem z Ďáblovy lsti je tak ze všeho nejvíc přání, aby se poctivá detektivka vracela na obrazovku častěji, protože v záplavě zatuchlé seriálové nabídky na všech programech působí skoro jako závan čistého vzduchu.
