Hlavní obsah

Designérka Eva Eisler: Měli bychom být k sobě tolerantnější

Právo, Kateřina Farná

Architektka, designérka a výtvarnice Eva Eisler (1952) je moderní žena pevného postoje, je to energická a elegantní dáma. Stejně jako její šperky, jimiž si vydobyla světové renomé. Nosí je ženy s názorem, jejich krásu obdivují ikony světové architektury Zaha Hadid či Norman Foster. Své zkušenosti a filozofii se po návratu z New Yorku do Prahy, kde žila dvaadvacet let, rozhodla předat studentům Vysoké školy umělecko-průmyslové, kde druhým rokem vede ateliér K. O. V.

Foto: Archiv, Právo

Eva Eisler také připravuje rozsáhlou putovní výstavu současného českého umění, designu a šperku, která by měla být otevřena v červnu v Bruselu.

Článek

S výtvarníkem Jiřím Davidem, sochaři Erikou Bornovou a Kurtem Gebauerem zasednou v porotě výtvarné soutěže v rámci projektu Winton Train pro studenty od 15 do 26 let v kategoriích literatura, fotografie a výtvarné umění. Termín odevzdání prací je do 16. března a na vítěze čeká mj. cesta historickým vlakem z Prahy do Londýna, která připomene 70. výročí činu Nicholase Wintona, jenž v roce 1939 zachránil takřka 700 převážně židovských dětí před nacistickými hrůzami.

Proč jste se rozhodla projekt Winton Train podpořit?

Kromě své práce se také podílím na veřejně prospěšných aktivitách, jako jsou benefiční aukce nebo charitativní projekty. Zdála se mi zajímavá myšlenka připomenout mladým lidem historii a to, že v dobách, kdy se svět tříštil na kousky, byli lidé, kteří se ho snažili zachraňovat.

Humanitární organizace, jejímž členem byl na prahu 2. světové války Nicholas Winton, má i velmi zajímavou souvislost s vaší rodinou.

Zakládajícím členem a hlavní postavou Czech Refugee Trust Fund, zřízené v Anglii pro pomoc vystěhovalcům z Československa, byl i Sir Walter Layton, dědeček mého muže Johna. Johnův otec totiž odjel před válkou studovat z Prahy do Londýna, kde se seznámil s Jean, dcerou tohoto významného muže. Hned po Mnichovské dohodě Walter zagitoval prostřednictvím svého časopisu sbírku na pomoc uprchlíkům z Československa a během pěti dnů získali 10 miliónů liber a podporu londýnského starosty.

Hlavním tématem soutěže je „inspirace dobrem“. Co je vaší inspirací?

Vnitřní svoboda. Vše drží pohromadě energie, která je založena na fyzice stejně jako na emocích – může to být láska, přátelství, společenství. A tím, že to dobrovolně drží dohromady, se to zase může rozebrat a přetvořit, což jsou základní principy mé práce, ať už se jedná o šperk, design nebo volné umění.

Mám ráda proces a vývoj, to, že se věci můžou přetvářet. Když vytvořím velikánskou sochu z drátů, která je někde dočasně instalovaná, můžu ji pak sundat, rozdělat dráty a přetvořit v něco jiného. Je v tom také zakomponovaná úcta k životnímu prostředí a k materiálům.

Realizujete se v architektuře, designu a volné tvorbě, proslavila jste se svými šperky. Kdysi jste řekla, že šperk symbolizuje osobnost člověka. Jak jste to myslela?

Vytvářím šperky především pro sebe, a tím, co si dám kolem krku, vyjadřuji názor na architekturu, na prostředí, na to, že žijeme v moderní době. Ale kdybych si vzala babiččin řetízek se zlatým přívěskem, tak co to znamená? Že ho nosím, protože jsem milovala babičku, anebo že v tom vidím dekorativní ozdobu?

Někdo by mé šperky mohl považovat za chladné, nebezpečné, sterilní, ale to způsobuje volba materiálu. Nerezová ocel je náročný, exaktní materiál, který dokáže zdůraznit krásu linky. A ta pro mě znázorňuje cestu – ve všem se snažím najít to nejjednodušší a nejlogičtější řešení. Dřív jsem linky dělala rovné, teď jsem je zakroutila. Vyjadřuje to uvolněnost a to, že všechno se vším souvisí, že vše je propojené…

Před začátkem našeho rozhovoru jste naznačila, že ráda studujete historii. Co vás na ní fascinuje?

Matematika, geometrie, architektura... Když se člověk dívá na historii vývoje člověka a jeho schopnost používat matematiku a geometrii v raných civilizacích, je naprosto neuvěřitelné, že se od Číny přes Střední východ až po Jižní Ameriku objevují stejné symboly, stejná čísla, stejná mytologie.

Nechci říct, že bych propadala víře, že to sem přivezli nějací mimozemšťané, ale taky neříkám ne. Věřím však, že je vyspělá civilizace starší, než připouštíme. Je možné, že už tady byla a že jsme se sebedestruovali. A stejně tak je možné, že se to bude neustále opakovat…

…že budou lidé dělat stále stejné chyby. Pochopení a znalost historie jsou klíčové pro pochopení současnosti, zdá se ale, že mladou generaci souvislosti příliš „nepálí“…

Často se sama sebe ptám, co mladé lidi zajímá, kam společnost jde? Kde se zdůrazňuje myšlenka, proč se třeba sjednocuje Evropa? Je to kvůli ekonomii, nebo proto, aby lidé získali povědomí o tom, že když se dáme dohromady, dokážeme víc a vzájemně si pomůžeme? Měli bychom být k sobě tolerantnější, protože právě nedostatek tolerance, respektu a úcty vede k vážným konfliktům.

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám