Designér a sklář Lukáš Jabůrek: Sklo nikdy nelže, nic neskrývá. Všechno prozradí

„Sklo je jedinečný materiál, který vám vrátí veškerou do něj vloženou práci. To je optika, hra světel, odlesků a zrcadlení světa kolem sebe. Je tvrdé a křehké zároveň. Ať chcete, nebo ne, musíte mít k němu velkou pokoru, jinak vám nic nedaruje,“ říká Lukáš Jabůrek.

Máte novou kolekci křišťálových váz, která vznikala několik měsíců. V čem je jiná?

Nejnovější kolekce je opravdu různorodá. Jsou to náročně broušené limitované vázy – unikáty, vždy pouze jeden originální kus od designu. Jedna váza váží přes deset kilo a na jedné jsem pracoval zhruba měsíc. Vázy jsou vrstvené několika barvami a pak probrušované.

Kontrastem je pak kolekce váz Opulent, která není broušená, ale jedná se o hutně tvarované nálepy, florální motivy květin za tepla tvořené na vázy. Kolekce Opulent vznikala několik měsíců na zakázku pro sklárnu Ajeto. A také prezentuji nové broušené vázy a mísy v podjímaných barevných variantách, které jsou k dostání bez limitu.

Která křišťálová váza vám dala nejvíce zabrat? Laik to nepozná…

Jsou to takové dva extrémy. Květinové vázy Opulent jsou hodně o rychlosti, kdy máte několik vteřin na vytvarování květu za tepla, rychle prohřát, nálep a zase rychle pomocí pinzety tvarovat listy a zase prohřát. A tak dvě hodiny rychle pořád dokola, aby váza nepraskla, což se párkrát stalo.

Naopak např. u broušené vázy Dračí vejce jsem musel brousit pomalu, protože vrchní opálová vrstva je tvrdší než uranová sklovina a opál se mi štípal. Navíc váza měla přes 15 kg, tak jsem musel více odpočívat a být trpělivý. Vázu jsem brousil dva měsíce.

Kolika rukama projde křišťálová váza, než si ji postavíme doma na stůl?

Protože se jedná o ruční výrobu, tradiční řemeslo, tak na každém kusu se podílí několik lidí. Formař musí vytvořit dřevěnou formu pro vzorování, následně se třemi skláři foukáme základní polotovary, které po vychlazení musí brusič ořezat od kopen a provést základní zabroušení.

Pak si vázu odvezu k sobě a dle náročnosti některé brousím i měsíc. Celý proces je dlouhý, náročný a může se stát, že vám váza praskne, když zkoušíte nové barevné kombinace nebo objevíte po broušení nečistoty a šlíry, které do skla nepatří, a musíte kusy foukat znovu.

Je těžké vyrobit křišťálovou vázu, která je v horní části červená a ve spodní zabarvená dozelena?

Je to celé jedna velká alchymie. Každá sklárna disponuje svými recepturami. Ví přesně, kolik čeho do sklářského kmene přidat, aby vznikl požadovaný odstín. Práce taviče skla je dost obdobná jako šéfkuchaře. Recepty, postupy, know-how. Křišťálové sklo je ze 70 % složeno z písku, pak je důležitá soda, potaš a vápenec – to je základ.

K barvení se pak používají různé oxidy drahých kovů nebo vzácných zemin, které se váží velmi přesně na gramy. Např. oxid železnatý barví dozelena, oxid kobaltnatý domodra atd. Je toho mnoho. To, že pak je váza nahoře červená a dole zelená, to už jsou různé sklářské techniky podjímání, přejímání, vrstvení barev, lepení a mnoha dalších.

Vím, že jste se těšil na vlastní brusičskou dílnu. Už ji máte?

Ano, je to zhruba rok, kdy jsem otevřel vlastní brusičskou dílnu a studio. Chtěl jsem zároveň vytvořit místo pro setkávání s klienty, kteří rádi sledují realizaci jejich projektů a zakázek. Já většinu svých produktů nechávám brousit v Novém Boru, abych si uvolnil ruce na náročné kusy, objekty a unikáty. Dílnu mám skvěle vybavenou a velký prostor pro realizaci zakázek do architektury.

Kolik typů brusu používáte?

V podstatě všechny. Broušení je časově náročné, protože má několik postupů, které se nedají přeskočit ani ošidit. Je to hodně o trpělivosti. Já se věnuji hladinářskému brusu – to jsou ploché hrany – a kuličskému brusu – různé dekory a motivy, káro, diamantový brus. Kromě trpělivosti je broušení fyzicky náročné a potřebujete mít i dobré oči.

Rád brousím masivní těžké kusy, kde vynikne hloubka, barevné kontrasty a dokonalá optika. Takže po broušení následuje jemnění a leštění, dalších mnoho hodin práce.

Jak se brousí netransparentní sklo, když skrz něj není vidět?

Jednoduše špatně. Je to hodně o praxi, o držení v rukách a časté kontrole síly stěny, abych vázu neprobrousil. Celkově musí mít člověk v rukách velký cit. Kresba na papíře ani 3D model vám v tom nijak nepomůže.

Na designérském díle se podílejí svým umem i skláři na huti…

Ano, to je pravda. Spolupracuji rád se sklárnou Ajeto. Její mistři skláři patří k naší, ale vlastně i světové špičce. Jezdí sem vzorovat výtvarníci z celého světa. Moje sklo je na vzorování náročné, nejen na zručnost, ale především fyzicky, protože vázy váží přes 25 kg.

Se skláři se důvěrně známe už dlouho a vědí, co přesně potřebuji, v jaké kvalitě, v jakém technickém provedení. A pak ve spojení s jejich širokou škálou barevné skloviny a opálů je to prostě symfonie. Nejvíc si pak užívám, když tvoříme unikátní věci, objekty a vázy, kde zkoušíme nové barvy a techniky.

Na čem jste v poslední době ještě pracoval?

Kromě celé broušené kolekce Radiance do soukromé vily na Kanárských ostrovech jsem nyní dokončil zakázku 8 ks velkých broušených objektů ve tvaru srdce jako ocenění pro nejlepší české kardiology.

Pak zároveň pracuji na trochu odlišné, ale skvělé zakázce, návrhu designu a realizaci limitované edice lahví a sklenic na výběrovou reserva slivovici. Ještě bych rád zmínil nové kolekce křišťálových uren pro klientku z USA, se kterou několik let spolupracuji. Je to velmi zajímavý a podceňovaný produkt.