Článek
Její energické skladby ovlivněné tradiční irskou hudbou z ní učinily mezinárodně oblíbenou kapelu. Předloni vydala šesté studiové album Life Is Good. Na otázky odpověděl kytarista Dennis Casey.
V listopadu pořádáte pátý ročník festivalu Salty Dog Cruise. Koná se na lodi a je spojen s čtyřdenní plavbou po Karibiku. Jak vás taková akce napadla?
Nepamatuji si přesně, ale když s tím kolegové přišli, byl jsem velmi skeptický. Nicméně jsme se rozhodli to zkusit, a jakmile jsem se poprvé nalodil, došlo mi, že to bude výjimečná událost. První lidé, které jsem na palubě potkal, přijeli až z Belgie. Uvědomil jsem si, že se na té lodi sejdou lidé z celého světa.
Na dalším ročníku jsem potkal návštěvníky z Austrálie, kteří se vrátili podruhé a vyprávěli mi, že některá přátelství, která na akci navázali, udržovali dál. Kolem Salty Dog Cruise se utvořila milá komunita.
Proč jste nápadu zpočátku nevěřil?
Měl jsem podobné plavby spojené se seniory, kteří na palubě hrají společenské hry a sluní se na lehátkách. Nedovedl jsem si představit, jak by to mohlo fungovat s několika rockovými kapelami na palubě.
Hudebníky, které na loď pozvete, si vybírají členové Flogging Molly osobně, nebo to má na starost nějaký dramaturg?
Je to plně v naší režii. Festival Salty Dog Cruise jsme si vymysleli, založili a organizujeme ho. Každý z nás si píše seznam hudebníků, které bychom na něm rádi měli, a postupně si svá přání plníme. Každý rok se snažíme připravit ten nejlepší hudební program. Je zajímavé si na vlastní kůži vyzkoušet, kolik je za takovou akcí práce.
Z ohlasů se zdá, že si akci opravdu užívají návštěvníci i umělci. Například americký hudebník Frank Turner se na loď vrací podruhé.
Nepotkal jsem nikoho, kdo by si plavbu neužil. Kdyby se někdo takový našel, rád mu vrátím peníze. Naštěstí si i my z kapely najdeme každý den čas na posezení u bazénu, koncerty ostatních kapel a večeře s lidmi, které neznáme. Baví mě sledovat mile překvapené výrazy fanoušků, když si k nim přisednu.
Před dvěma lety jste po šestileté odmlce vydali album Life Is Good. Co bylo příčinou tak dlouhé odmlky?
Během práce na nové desce nás potkalo hodně smutných událostí, proto to trvalo tak dlouho. Zemřel mi otec a našemu frontmanovi Daveu Kingovi zemřela maminka. Kromě toho jsme přišli o bubeníka a také vyměnili agenta, který se stará o naše koncerty.
V názvu alba je trochu irského smyslu pro ironii. Život byl pro nás v té době obtížný, ale v podobných chvílích člověku dojde, že měl i štěstí, když mohl se svými milovanými strávit hodně času. Celá deska je velice osobní a připomíná nám náročné chvilky. Album jsme nazvali podle písničky, kterou Dave napsal pro svou maminku. Vychází v ní z vět, které mu řekla krátce před svou smrtí.
Velmi mě dojímá, když Dave na koncertech vypráví příběh o tom, jak mu maminka řekla, aby si užíval života, protože ona si ho také užila. Lepší radu mu podle mě nemohla dát. I další naše skladby mají velmi hluboký příběh. Dave umí napsat trefné písně přímo od srdce.
Když se ohlédnete za více než dvěma dekádami fungování Flogging Molly, na co jste nejvíc hrdý?
Já se coby mladík přestěhoval z New Yorku do Los Angeles a snil jsem o tom, že budu hrát v kapele. Tehdy jsem v novém městě neznal živou duši. Zpočátku to nevypadalo nadějně, ale vytrval jsem, vzájemně jsme se našli s touhle kapelou, pustili se do práce a měli úspěch.
Všechno, co jsem si přál, bylo být profesionální muzikant. Netoužil jsem nezbytně po tom, abych se stal rockovou hvězdou, jen jsem chtěl mít hudbu jako své povolání, protože ji miluji. A to se mi díky Flogging Molly povedlo.