Denisa Šedivá: Kniha vybízí k hravosti i vzpomínání

Může za to náš dlouhodobý pobyt v Belgii, kam jsem doprovázela manžela. Stýskalo se mi, a tak jsem vzpomínala, v duchu se toulala po místech, která mám u nás ráda. V momentě, kdy mi děti nastoupily do školky, jsem začala přemýšlet, jak jim vybudovat silný vztah k Česku, aby ho cítily jako domov, přestože prožily téměř celý svůj život v Belgii a vzdělání získávají v tamní frankofonní škole.

A jak jsem procházela jejich knihami, dostala se mi do rukou obrázková abeceda Belgie. V ten moment mě to napadlo.

V žádném případě. Celý proces byl velmi dlouhý. Vycházeli jsme z toho, že bude založena na abecedně řazených, ilustracemi doplněných heslech snažících se uchopit českou kulturní identitu. Na začátku byl brainstorming. Ke každému písmenu vznikl dlouhý seznam.

Z toho jsme si udělali výběr a seznam náhradníků. Potom jsem se rozhodla spustit na Facebooku veřejnou debatu o tom, co by nemělo chybět. A v neposlední řadě jsem se obrátila na odborníky v jednotlivých oblastech. Abychom něco klíčového nevynechali.

V původních úvahách jsme s autory ilustrací cílili na děti šest plus. Postupně nám bylo jasné, že to nebude jen pro ně, ale i pro větší – že budou někdy potřebovat pomoc rodičů či prarodičů. Kniha vybízí k hravosti, hledání, vzpomínání, vyzývá ke společnému trávení času mezi generacemi. Jako případný pomocník je u každého písmene tematický úkol. A také doporučená písnička k poslechu.

Když jsem o tom hovořila se svou editorkou angličtiny, říkala mi, že je to čtení pro všechny od šesti do sto šesti let. Díky anglickému překladu nabízí knížka ještě víc. Může pootevřít cizinci, který žije v Česku, dvířka k naší kultuře dětství.

Nevešel se třeba myslivec. Sice je to oblíbená česká kratochvíle, ale není to zase taková národní specialita. Vypíchla bych asi heslo Ž jako ženy. Jeho cesta na stránky byla nečekaná. Když bylo vše téměř hotové, ozval se najednou Adam (jeden z ilustrátorů – pozn. red.), že při procházení závěrečného rejstříku slov spočítal, že kolem osmdesáti procent zmíněných osobností jsou muži.

O čem to vypovídá? O tom, jak se dějiny dívají na ženy, jaké zastávaly a zastávají role v naší společnosti, ale nakonec hlavně o tom, jak se na ně díváme my sami. Naše knížka pochopitelně odráží nejznámější věci, znamená to ale také, že tak prohlubuje zažité vnímání. Jinak řečeno o práci a činech mnoha žen se toho obecně moc neví a my jsme si řekli, že tohle nebudeme podporovat.

Knížku jsem prošla znovu, doplnila některé významné ženy do obecnějších hesel a po delších úvahách vzniklo i samostatné heslo ženy. Tam se příčiny postavení žen snažím vysvětlit. Poslední ilustrací v knížce nad epilogem upozorňujícím na železnou oponu v našich myslích je symbolicky superžena.

Uvedu ho ve Washingtonu a následovat bude turné po východním pobřeží USA. Navštívím české školy v Durhamu, Filadelfii, Atlantě a Baltimore a těším se, s čím děti přijdou během workshopů, které s nimi povedu.