Článek
Ve svém rozhlasovém pořadu nabízíte každému malému posluchači práci moderátora nebo moderátorky, alespoň na jedno odpoledne. Jak s dětmi, které nemají žádnou zkušenost, pracujete?
Připravuju se s nimi stejně jako s každým jiným spolumoderátorem. Najdeme si všechno potřebné k tématu, domluvíme se, co kdo bude kdy říkat a jak. Během práce potom další informace doplňuju. Podle toho, jaké je dítě, které proti mně sedí, takové dostává rady. Někoho je třeba povzbudit, někdo přibrzdit.
A jasně, že první spolumoderovaná odpoledne nevyzpytatelná jsou. Obzvlášť když přijde do studia hyperaktivní děvče, které musí během písniček jezdit po židli nahoru a dolů a běhat okolo studia.
Daniela Písařovicová: Pochvalu uvítám, ale nepotřebuji vítězit
Nebo když si za mikrofon sedne klučina, který začal nedávno mutovat a naprosto neovládá svůj hlas, takže z něj v některých chvílích vychází jen pískání. Anebo když vám spolumoderátor v pauze během písničky odvypráví skvělou historku, smějeme se jako blázen a domluvíme se, že ji za chvíli řekne i do vysílání, ale když o historku požádáte, odpověď zní jen: ne…
Pojítkem vaší rozmanité kariéry je práce s dětmi a pro děti. Je to tak?
Rozhodně. Moderuju na Rádiu Junior pro děti a s nimi, učím je profesi, dělám pro děti moderátorské workshopy, píšu rozhlasové pořady jako Ušounova pohádková školka, hry i pohádky, hodně ráda píšu rozhlasové večerníčky skřítka Hajaji a vydala jsem v báječném vydavatelství Cattacan už dvě knížky pro děti.
Kůň do města
A všechny moje aktivity si navzájem pomáhají. Pořád mluvím s dětmi, se kterými pracuju, pro které vysílám, točím a píšu, takže jim pak můžu nabídnout, co chtějí, a k tomu nenápadně přidat to, co by podle mě vědět měly.
I vaše knihy jsou sice pro děti, jde ale o dva naprosto odlišné žánry. První Tajemství planety Dor je sci-fi a ta druhá?
Jmenuje se Kůň do města speciál a je to knížka pro nejmenší čtenáře. Pohádka o jednom velkém splněném přání. Holčička Johanka hrozně miluje koně, ale bydlí v paneláku na sídlišti, a tak to dlouho vypadá, že nikdy vlastního koně mít nebude. Dokud ovšem nezazvoní poslíček u dveří a nepřiveze obří krabici, na které je napsáno: Kůň do města speciál.
Moje první knížka Tajemství planety Dor není jen jiný žánr, ale hlavně je pro jinou cílovou skupinu. Vesmírné dobrodružství dvanáctiletého Prokopa si užijí děti od osmi let.
K napsání druhé knížky vás inspirovala dcera. Vymýšlíte své příběhy přímo pro ni?
Ano, je na míru pro mou Johanku a pro všechny děti, které by chtěly mít doma koně. Ona je totiž ta knižní Johanka mojí tak podobná, že jsem ani neměnila jméno. Jindy dceru při psaní nového textu před očima nevidím, ale je samozřejmě vždycky jednou z prvních, komu dám novou věc přečíst. Zajímá mě, co si o ní myslí.
Knihy pod stromeček aneb i děti chtějí, musejí číst
