Článek
Odpoledne ještě leccos skřípalo, program se na poslední chvíli přehazoval, občas byly prostoje až příliš dlouhé a u vchodu se tvořily dlouhé fronty. Jakmile se však začal blížit večer, na pódiích se objevily známé kapely, jako slovenští Konflikt, areál se zaplnil a festival se rozběhl naplno.
Na své si však nepřišli jen ortodoxní punkeři, které potěšil jinak trochu monotónní Konflikt a následně známá jména české scény Totální nasazení a NVÚ. Na hlavní scéně se představil slavný jamajský trombonista Rico Rodriguez (*1934), veterán scény ska a reggae, který svou hrou na počátku osmdesátých let zpestřoval nahrávky předních představitelů 2 tone ska The Specials.
Přestože nehrál se stabilními partnery, ukázal, že ska vůbec nemusí být plné klišé. Rytmický základ je sice jasně daný, ale nad ním se proplétaly klávesami podporované linky žesťů včetně trombónu Rica Rdorigueze, který se postupně stále více odvažoval a v závěru začal i zpívat.
Energickou tečkou za prvním večerem bylo vystoupení anglicko-francouzských street punkerů Deadline. Jejich zpěvačka Liz Rose opět prokázala, že nejen oplývá energií, ale klade velký důraz na melodii. A sehraná kapela nabídla smršť písní, která nenudila, protože každá byla trochu jiné,měnila se tempa, a objevovali se v nich kromě punku třeba také prvky ska. Škoda, že úderem desáté museli končit. Publikum by přivítal další příděl energického punku. Halt punkový festival není v pozici Rolling Stones, kteří mohou hrát do půlnoci.
Deadline potvrdili, že jsou na vrcholu svých sil. Fanoušci se však v brzké době další desky nedočkají, i když letos skupina přišla jen se živým záznamem. Jak poznamenal baskytarista Hervé: „Dáme si na čas. Víme jak skončily slavné punkové kapely, jako Cockney Rejects. Skvělá první deska, výborná druhá a pak sešup dolů.“ Ale koncert si pochvaloval: „Tohle je přesně punk, Udělat si to vlastními silami bez podpory velkých společností typu coca coly. Když nám (pořadatel) Tom řekl, že by nás chtěl, okamžitě jsme souhlasili."