Hlavní obsah

David Osmand: Říkají, že jsem sám animovanou postavou

Právo, Michal Procházka

Hlavní animátor amerického filmu Slepičí úlet David Osmand se minulý rok zúčastnil zlínského festivalu filmu pro děti a mládež, letos vedl worshop o lipsingu. V současné době pracuje na novém filmu Fabulous Furry Freak Brothers podle amerického undergroundového komiksu.

Článek

Minulý rok jste se zúčastnil zlínského festivalu filmu pro děti a mládež, zasedl jste v porotě pro animovanou tvorbu. Letos jste se vrátil, abyste na zlínské filmové škole vedl workshop o lipsingu. Co to je lipsing a jak vznikl celý ten nápad s workshopem?

Když jsem přijel na festival do Zlína, říkal jsem v rozhovoru pro jeden český časopis, že mou specializací je lipsing. Je to umění animovat u postav pohyby úst a obličejovou mimiku a synchronizovat ji s namlouvaným slovem. Shodou takových náhod jsem potom dostal pozvání, abych ve Zlíně vedl seminář.

Jak jste se dostal k lipsingu?

Víte, na světě není moc společností, které by se speciálně zabývaly lipsingem. Dobrý lipsing ale můžete vidět například u Nicka Parka, v jeho animované sérii o Wallacovi a Gromitovi. A já jsem měl to štěstí, že jsem nastoupil do Aardmanu a postupně se v roce 1994 stal součástí jejich týmu.

Nejdříve jsem pracoval na reklamách, v době, kdy Nick Park s Peterem Lordem připravovali film Slepičí úlet, stal jsem se hlavním klíčovým animátorem. Dostal jsem na starost animaci hlavních charakterů, mimo jiné Rockyho, jehož mluvil Mel Gibson, a Ginger, které svůj hlas propůjčila Julia Sawalha.

Proč je důležité, jak postavy pohybují rty, když jde stále jen o animovaný film? Proč se animátoři snaží za pomoci moderní techniky téměř imitovat realitu, nebere to filmu na fantazii?

Mluvíme vlastně o "herectví", třebaže jde jen o animované postavy. Dobrý lipsing jim však dodává na důvěryhodnosti. Věříme jim, že skutečně říkají, co ve filmu slyšíme. Už Disney pochopil, že i u animovaných hrdinů představují oči okno do duše, že také kreslené nebo vymodelované figurce musí být vidět na očích, jaké má myšlenky. Zároveň si s lipsingem užijete hodně legrace.

Nick Park rád u svých postav používá křehké, zvláštní hlasy a zároveň vede animátory k tomu, aby dělali nadsazený, přehnaný lipsing. Samozřejmě tvůrci animovaného filmu mohou někdy podlehnout pokušení, že především imituje reálný svět. Jak třeba v japonském filmu Final Fantasy, který vypadá jako nakreslená realita. My spíše antropomorfizujeme zvířátka, která ve filmech mluví a chovají se jako lidé. Připomínají nám, jací jsme v našich všedních lidských situacích.

Karikujete rád druhé lidi?

Samozřejmě hledám inspiraci kolem sebe, dívám se, jak druzí mluví, jak pohybují ústy a tváří se. Ale nemívám před očima obraz někoho konkrétního, z koho bych si musel utahovat. Vždy si ale říkám, že třeba takový Jim Carrey je víc animovaný než většina postaviček z animáků. Má tak živou mimiku! Koneckonců i o mně se říká, že se někdy tvářím, jako bych byl kreslený nebo vymodelovaný. Asi je to nějak ve mně. Nevím, co bylo dřív, jestli se od přirozenosti rád ksichtím, nebo jestli se to stává každému, kdo hodně dělá na animaci.

Co jste učil ve Zlíně?

Vedl jsem jen jednodenní workshop, spíše jsem studenty seznamoval s lipsingem. V současné době pracuji na novém filmu Fabulous Furry Freak Brothers podle amerického undergroundového komiksu. Nemám tolik času a ze studia mě nepustí na moc dlouho. Jinak dělám většinou týdenní workshopy, spojené s praktickými úkoly.

Víte lipsing u českého filmu bude vypadat jinak než u japonského nebo toho, který natočí režisér z Norska. Odedávna mě hrozně fascinuje, jak v různých jazycích lidé jinak používají mimiku a jinak zapojují obličejové svaly.

Související témata:

Výběr článků

Načítám