David Koller o albu LP XXIII: Hitům se nebráním, ale nepoznám je

V posledních letech to vypadalo, že budete vydávat jen singly s videoklipy. Přicházíte ale s celou deskou. Co se změnilo?

David Koller: Když jsme natočili šestou písničku a šestý videoklip, zjistil jsem, že se mi ve studiu rojí řada dalších skladeb. Rozhodl jsem se je dokončit a dát na jedno album. K tomu jsme si naplánovali turné, na němž představíme i ty písničky, které zatím videoklip nemají. Do konce roku by ho ale měly mít všechny.

Loni vyšlo EP nazvané QR /Limited, na němž jsou čtyři skladby, které jsou i na albu. Proč jste je vydali dvakrát?

David Koller: Projekt QR kód vznikl v roce 2019. Když jsme vydali čtyři písně, řekl jsem si, že je to akorát na maxisingl, který bych rád vydal na vinylu. Můj kamarád, výtvarník David Černý, udělal z mého obličeje QR kód a Michal Hořava, jenž dělal obaly mé i některých desek skupiny Lucie, ho přetvořil do bodů tak, aby byl funkční. Stačí však změnit jednu tečku a QR kód vás nezavede na mé stránky, ale do vinotéky. Takový kód je na speciální edici vín, kterou jsme nechali stočit. Byla to docela milá věc.

Potom jsme skládali dál, některé písně jsme vytáhli ze šuplíku, jiné nově vznikly a najednou jsme měli deset skladeb, což je ideální počet na plnohodnotné album. A to je celek, proto jsou na něm i písně, které jsou na EP. Vznikaly ve stejné době jako ostatní.

Myslíte při skládání na to, aby se písničky hrály v médiích, aby aspirovaly na hit?

David Koller: Hitům se nebráním, ale nikdy nepoznám, jestli jím nová písnička je. Pár hitů kolem mě prošlo, třeba Amerika, Černí andělé nebo Chci zas v tobě spát, ani u nich jsem ale nevěděl, že se jimi stanou. Ty z nich udělají až posluchači.

Rozhodně se při skládání nepodřizuji takzvanému rádiovému formátu. Je u nás celá řada rádií, mají rozličná zaměření, různou programovou stavbu, a kdyby měl skladatel písní myslet na to, aby se vešel do formátu většiny z nich, tak by se zbláznil. Jednou jsme s Lucií nahrávali desku s tím, že se trefíme do tehdejšího rádiového formátu. Nedopadlo to ale dobře.

Upřednostňuji, aby bylo možné hrát naše písně před diváky a aby je i nás jejich riff a rytmus v tom nejlepším smyslu slova vzrušovaly. Na konci nového alba máme skladbu Vězeňkyně. Není to žádná hitovka, ale na koncertech je to pěkně tvrdá pecka, která u diváků funguje. To je pro mě důležitější než počítat, kolik hitů jsme složili.

Jaké to je, tvořit písně pro Davida Kollera?

Belko: Vždycky se snažím představit si, co by asi chtěl zpívat nebo hrát a aby se v tom cítil maximálně uvěřitelně. U každé písničky, kterou pro něj napíšu nebo na které se podílím, řeším to, aby odpovídala jeho i mému vkusu. Zároveň se snažím, aby se všem muzikantům v kapele hrály dobře.

Halška: Pro mě je těžké mít nadhled, protože jako insider jsem v tom angažován emočně. Pokud je na stole nějaký nový nápad nebo píseň, vždycky se snažím to trochu vstřebat a promyslet předem, mít nějaký názor, ještě než se dostanu do studia. Tím, že jsem v této kapele, si plním svůj sen. V době, kdy jsem začal hrát na bicí, byl totiž David mým největším idolem.

Adam Koller: Já se jako autor realizuji v jiných projektech, ale vím, že jsme už na živých koncertech dosáhli originálního zvuku. Jsme rozpoznatelní. Hrajeme spolu už dost dlouho a intenzivně, v letech, kdy nebyl covid, jsme odehráli na sto koncertů ročně. Sedmým členem kapely je navíc zvukař Petr Kaláb, který se velmi podílí na tom, jaký zvuk máme a že je stále lepší. Věřím, že se to projevilo i na albu.

Na písních se podílelo hned několik textařů. Jak jste je oslovovali?

David Koller: Bylo to pokaždé trochu jiné. Pět textů napsal Jáchym Topol, ikona české literatury. Když jsem se osmělil a oslovil ho, překvapilo mě, jak rychle mi několik textů poslal. Nejdříve jsem nevěděl, co s nimi mám dělat, ale potom mi začaly zapadat do písní. V Planetě bez paměti jsem například spojil s jeho textem hudbu Karla Štula, tedy práci lidí, kteří o sobě vůbec nevěděli. Přišlo mi to zajímavé, a hlavně to do sebe skvěle zapadlo.

Márdi z Vypsané fixy už pro nás v minulosti nějaké texty napsal. Z jeho textu Nazí do kaktusů jsem nadšen. A Michal Ambrož, náš velký kamarád, dal nedlouho před svou smrtí text mému spoluhráči Michalu Pelantovi. Jmenuje se Za hranou a je o egu. Ta písničku bude poslední z alba, ke které na podzim natočíme videoklip.

Spoluautorem textu k písničce Bodlák je režisér a spisovatel Patrik Hartl…

David Koller: Jednou za čas jezdíme na soustředění do Berlína, a právě tam jsem začal pracovat na písničce, která byla velmi osobní. V první fázi jsem si netroufl ji dokončit, protože jsem nevěděl, jak moc se chci v textu otevřít a jak moc to bude pro lidi zajímavé.

Patrik potom začal natáčet film, a protože o té písničce věděl, zeptal se nás, jestli bychom ji nechtěli pro ten film dopsat. Pokusili jsme se o to, ale nějak to do sebe nezapadlo.

Později jsem oslovil ještě dva další textaře a snažil se s nimi skladbu dokončit. Nedařilo se to. Nakonec jsem zavolal Patrikovi a požádal ho, jestli by to nechtěl ještě jednou jako spoluautor textu zkusit. A to už se povedlo. Před několika dny měl k té písničce premiéru videoklip.

Které písně z alba jsou vám nejbližší?

David Koller: Teď asi Bodlák, My jsme se chtěli a Vězeňkyně.

Adam Koller: Mně také. Při nahrávání i natáčení klipu jsem jeho text slyšel mnohokrát. Líbí se mi, jsem s ním naprosto ztotožněn. Mám také radost z toho, že každá písnička na desce má jiné téma. Spojuje je to, že je můj táta chce zpívat. Věří jim a já tím pádem vím, že stojí za to.

V minulosti se nám několikrát stalo, že jsme skladby natočili na album, ale na koncertech jsme je nehráli, protože texty tátovi nešly takříkajíc přes pusu. Na novém albu žádná taková není.

Belko: Nejvíce jsem toho zažil s písničkou Není o čem, kterou jsme napsali společně s Jendou Vávrou. Text je o jakémsi dilematu, které, myslím, řeší někdy v životě skoro každý. Přemýšleli jsme s Jendou, jak to udělat tak, aby text Davidovi seděl, a tím pádem se mu dalo věřit, když ho bude zpívat. Na první poslech je to skladba o vztahu, zní jako love song, ale její význam může mít mnohem víc vrstev a může se týkat spousty jiných věcí.

Halška: Podle mě je nejlepším textem na desce Bodlák. A jako velkému fanouškovi Jáchyma Topola se mi líbí i text Planeta bez paměti. Je dost temný, přijde mi ale skvěle skloubený s hudbou i videoklipem.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Teď a tady - David Koller [CD], ČeskosLOVEnsko - David Koller [CD]