Článek
Váš soubor Schola Gregoriana Pragensis vydal u Supraphonu adventní album Adventus Domini. Kolikáté je?
Tuším, že dvanácté, pokud počítám naše dosavadní supraphonská CD. Po předchozím „crossoverovém“ projektu Dialogues s violoncellistou Jiřím Bártou jsme se s poslední nahrávkou vrátili k českému středověku.
Název Adventus Domini odkazuje k předvánočnímu období. Co je na něm za skladby?
Tentokrát jsme se zaměřili na zpěvy adventní mariánské mše, takzvané „roráty“. Tyto mše byly v Čechách velmi populární a v řadě farností se pěstují dodnes. Pozdně středověké roráty jsou opravdu velmi různorodým repertoárem. Spojují jednohlasý chorál s duchovními písněmi i vícehlasými skladbami. Je to půvabný soubor zpěvů, prodchnutý zvláštní lyričností, který ovšem rozhodně nepostrádá duchovní hloubku.
Vašim nahrávkám obyčejně dominuje latina. Odkud se na tomto albu bere čeština?
Při sestavování repertoáru jsme se zaměřili především na repertoár umírněných husitů, kteří v duchu reformace dávali prostor liturgii v národním jazyce. V šestnáctém století byly tudíž latinské texty chorálních melodií hojně překládány do češtiny, stejně tak i převaha duchovních písní byla česká. V tomto smyslu zaznamenává nahrávka opravdu určité specifikum našich kulturních dějin. Vybírali jsme hlavně z rukopisů 16. století – Benešovského kancionálu, Kodexu Speciálník nebo z Franusova kancionálu.
K vydání desky probíhá i turné vašeho souboru?
Od 26. listopadu, kdy jsme zahájili v Rumburku, máme takřka každý den koncert. V Praze zakončíme turné 21. prosince v bazilice sv. Jiří. Ještě předtím budeme v rámci posledního adventního koncertu České televize 18. 12. zpívat v kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.
Jak to stíháte, když vedle toho ještě působíte ve švýcarském Luzernu jako univerzitní pedagog?
Často pendluji mezi Luzernem a Čechami, takže logicky občas dochází k termínovým kolizím. Ale naštěstí mám v souboru kompetentního zástupce. V případě mé nepřítomnosti diriguje koncerty kolega Hasan El-Dunia, který je rovněž autorem dramaturgie posledního alba.
Máte teď již vlastní rodinu, ale vzpomenete si, jak vypadaly Vánoce s rodiči a vašimi bratry?
Často na ně vzpomínám, byly to opravdu chvíle zklidnění, kdy i otec vstal od psacího stolu či komponování u klavíru. I když, ona to není tak docela pravda. Nedílnou součástí štědrovečerního programu byly totiž koledy, které otec doprovázel na klavír. Obdivoval jsem ho, jak bravurně přecházel do různých tónin, a jeho improvizované mezihry byly opravdu skvělé. Je mi líto, že jsme nikdy nepořídili nějaký zvukový záznam.
Chystáte teď nějaké album s vašimi bratry?
S kapelou Bratři Ebenové vystupujeme přibližně dvakrát do měsíce, živé hraní je pro nás velké zpestření. Mezi našimi deskami máme vždy velké časové odstupy, takže na plánování nové nahrávky máme ještě čas.
