Článek
Kdykoli byl tázán na okolnosti, za jakých Cobain ze světa odešel, a kdykoli se nějaký novinář dotkl tématu Nirvana, zachovával bobříka mlčení. Vedl si statečně, nic moc nevyzradil.
Páté kolo u vozu
Teprve před několika týdny, těsně po vydání nového dvojalba své formace, nazvaného In Your Honour, zašátral v paměti a přiznal, že se v Nirvaně vždy cítil jako cizí. Přitom se pár dnů předtím veřejně nazlobil na režiséra, který natočil film inspirovaný posledními dny života Kurta Cobaina. "Když jsem se stal členem Nirvany, byl jsem pátým nebo šestým bubeníkem, který v kapele zakotvil. Opravdu si nevzpomínám, že by Kurt a Krist měli někdy bubeníka, se kterým by byli spokojení," sdělil Grohl.
Karty byly v Nirvaně rozdány. Bylo zřejmé, že bubeník je jen třetí do počtu. Málokdo ale věděl, jaké pocity v sobě Grohl nosil. Nikdy se prý necítil jako právoplatný člen skupiny. Jediné, co ho v ní drželo, byla bubenická zručnost. Jeho spoluhráči nikdy nenašli nikoho zdatnějšího.
"Byli jsme k sobě jako cizí, nebylo mezi námi silné pouto. Kurt a Krist byli velcí přátelé, všechny důležité věci dělali beze mě, o ničem se se mnou neradili a já přicházel až k hotovému. Všechno jsem se dozvídal poslední," vzpomíná Grohl.
Nirvanu proslavilo album Nevermind z roku 1991. Byl to ale začátek jejího konce, chvíle, kdy se stala součástí hudebního průmyslu, ač v duši toužila po absolutní nezávislosti. Je mnoho spekulací o důvodech smutného rozuzlení její dráhy. Zájem médií a nároky manažerů i gramofirem mohly být jedněmi z nejpodstatnějších. "Splnili si sen. Absolvovali cestu z městečka Aberdeen k úspěchu, jakým byla deska Nevermind," uzavírá Grohl.
Film lže
Přitom celých jedenáct let po smrti Kurta Cobaina za Nirvanu srdnatě bojoval. Naposledy veřejně na začátku června letošního roku, když zaregistroval film režiséra Guse Van Santa Last Days.
Režisér si může říkat, co chce. Jakmile se ale na plátně objeví herec Michael Pitt, jenom svou vizáží Cobaina věrně připomíná. Během několika dalších okamžiků musí být divákovi jasné, že tenhle film je Cobainovou sebevraždou minimálně inspirovaný.
Grohl připouští, že je velkým fanouškem Van Santovy tvorby. Tentokrát však musel udělat výjimku a postavit se proti němu. Tvrdí, že příběh je vcelku jasný, inspirace také, nicméně se neshoduje se skutečností. Když už prý měl být natočen příběh o posledních dnech největší hudební osobnosti devadesátých let, potom věrně a bez příkras.
"Pro mě je celý příběh Nirvany a Kurta uzavřený. Každičká událost má své místo a já si všechny ty fragmenty pečlivě střežím. Patří jenom mně. Vím, jaká je pravda, proto jsem přesvědčen, že všechny formy mytologizování jsou nepatřičné. Je to negativní projev šoubyznysu," říká Grohl.
"Jak mohou lidé, kteří při těch událostech nebyli, vůbec něco takového umělecky ztvárňovat?" uzavírá.
Grohl a UFO
Velkou událostí pro Grohla a jeho skupinu byl na konci června koncert v městečku Roswell v Novém Mexiku. To místo celosvětově proslulo tajemnou katastrofou, která se tam přihodila v roce 1947. Někteří věří, že tenkrát na louce havarovalo UFO.
"Pro skupinu to byl historický moment. Vždyť se jmenujeme Foo Fighters, vydáváme u společnosti Roswell a já osobně jsem tajemstvím UFO velmi fascinován. Do té doby jsem ale v Roswellu nikdy nebyl," říká Grohl.
Název skupiny je shodný s označením létajících ohnivých objektů z časů II. světové války. Existují různé hypotézy, co vlastně "foo fighters" byly. Někteří tvrdí, že to byly objekty mimozemského původu, jiní soudí, že šlo o prototypy válečných letadel, které se pokoušelo Německo ve válce využít.
"Hráli jsme v hangáru, ve kterém byly trosky neznámého předmětu v sedmačtyřicátém roce uloženy. Byl to ten nejlepší způsob, jak oslavit desáté narozeniny skupiny," raduje se Grohl.