Článek
Jak jste se do tohoto programu dostala?
Pořadatelé mě oslovili s tím, že hledají projekty, které už jsou ve výrobě, takže tvůrci mohou něco ukázat. Přihlásili jsme se, poslali ukázky a oni vybrali náš film spolu s pěti dalšími, abychom je tady představili.
Znamená to, že v Cannes můžete najít koproducenta?
Ne. Cílem prezentace není sehnat peníze na financování filmu, počítá se, že ty už všechny máme. V Cannes už můžeme najít distributora nebo domluvit festivalovou premiéru.
Nejdřív představíme tříminutovou ukázku, pak o filmu asi čtyři minuty pohovoříme a následují individuální setkání se zástupci festivalů a distributory. Je to naprosto unikátní příležitost, v Cannes je pohromadě tolik filmových profesionálů jako nikde jinde.
Co o svém filmu Elektra prozradíte?
Hlavní postavou je mladá žena a tématem je přijetí vlastního těla, sexualita a to, jak to vše ovlivňují prožitky z dětství. Stejně jako u Dcery zase pracuji s loutkami, ale kombinuji je s pixilací, což je animace herců. Je to můj absolventský film, ale vzniká už v dost velké koprodukci.
Za Českou republiku je to Maur Film, s nímž jsme dělali už Dceru. K tomu jsem dostala velmi dobrou podporu ze Státního fondu kinematografie a máme francouzské koproducenty zejména na výrobu loutek. Vyrábějí je ve dvou studiích.
Úspěch Dcery určitě váš další pracovní život ovlivnil. Co se v něm změnilo?
Když jsem začala pracovat na Elektře, samozřejmě to pomohlo v hledání koproducentů a celkově k financování tentokrát už dost drahého filmu. Ale potom jsem se cítila být pod tlakem velkých očekávání. V jednom období jsem to i dost těžko zvládala, musela jsem dokonce posunout termín, kdy podáme žádost o grant, prodloužit si čas na vývoj látky.
Nejdůležitější na úspěchu Dcery bylo, že jsem se stala odvážnější, přestala jsem se bát oslovit ke spolupráci někoho, s kým bych spolupracovat chtěla.