Dan Bárta: Člověk nevydrží být pořád rebel

To už bývalý rocker, zpěvák skupiny Alice, nacházel a produkoval hudbu v naší zemi neotřelou. Dělal to se skupinami J. A. R., Sexy Dancers i sólově, respektive s projektem, jenž si slovo Illustratosphere vetkl do záhlaví a funguje dodnes. V dubnu vyrazí na koncertní turné.

Na zadní straně původního vydání alba Illustratosphere je nálepka s nápisem Nelze přehrát na PC. Proč jste ji použil?

Byl to náš první boj proti pirátům. Prohráli jsme ho ale na celé čáře. Muzikanti byli v té době z velké části živi z prodeje nosičů. Předtím než na konci devadesátých let začala kampaň, která se jmenovala Kopírování zabíjí hudbu, se ale přišlo na to, že vypalovačka, čtečka a kopírka umožňují pořídit si velmi dobrou kopii originálního cédéčka.

V té době se hudební byznys, kdy na muzikanty díky prodejům zbyla spousta peněz, na zpěváky ještě víc a na autory také, začal propadat, až došel k nule a potom skoro do minusu.

Náš boj o živobytí se ukázal být poněkud naivní, a hlavně marný, jakkoli to tehdy byl legitimní, i když trochu trapný pokus zamezit tomu, aby kdejaký jouda přišel do krámu, koupil si album a potom ho nakopíroval a za polovic prodal spoustě svých známých i neznámých.

Cédéčka ale byla v té době drahá…

Ano, jedno stálo až k sedmi stovkám. Jenže náklady na pořízení alba byly vysoké. Nebylo možné je nahrát bez velkého studia s profesionálním mixážním pultem, který byl tři metry široký a metr a půl hluboký a seděl u něho člověk, jenž ho uměl ovládat.

Pořízení nahrávky alba bylo mnohem dražší než dnes, kdy jsou nahrávací studia celá v počítači a softwary se stahují po síti. Snad jediný, co neošidíte, jsou dobré repráky.

Můžete nahrát desku, aniž byste uměl obstojně nebo vůbec hrát na nějaký nástroj. Muziku si jednoduše postahujete ve formě prefabrikátů a sestavíte z nich něco jako skladbu.

Vydavatelé si ve druhé polovině devadesátých let účtovali za desky opravdu velké peníze. Lidé je chtěli poslouchat, ale nechtěli za ně platit tolik. A tak si je čórli pod heslem, že ukrást hudbu přece není zločin, že hudba patří všem a že bohatým je třeba brát a chudým dávat. Záhy tomu uvěřili a tím se odvinili. Kopírování zvítězilo, hudbu logicky nezabilo, nicméně duševní vlastnictví, autorské právo a tak dále byly vážně zpochybněny. Nakonec se u nás slovo pirát krásně etablovalo… Pirátská kopírka a pirátská strana, to není náhodná shoda okolností.

Proč jste se v té době rozhodl jít na sólovou dráhu?

Chtěl jsem se svými novými kamarády zkusit něco nového. Od půlky devadesátých let jsem totiž začal objevovat i jinou muziku, než byl rock, muziku, o které jsem předtím neměl ani tušení. Mé muzikantské střevo i srdce zatoužily nechat se inspirovat někým jiným, než byli Axl Rose z Guns N’Roses, Bon Scott z AC/DC a další. Musel jsem si tu pro sebe novou hudbu nejprve poslechnout, něco si o ní začít myslet a následně ji začít zkoušet.

V Alici, rockové kapele, které jsem byl členem, by to nešlo, kluci byli pravověrní rockeři. Já nikoli, a tak se nám kapela rozpadla. Na posledních koncertech jsem seděl stranou se sluchátky na uších a pouštěl si úplně jinou muziku. Bigboši jsem se už trochu smál.

To, co jsem dělal s J. A. R., Sexy Dancers a nakonec sólově, respektive s kapelou Illustratosphere, probíhalo stejně v relativně malém kreativním kruhu. Úhelným i stavebním kamenem byly funk, soul nebo jazz.

Zanevřel jste na rock?

Jak jsem do něho bezhlavě vlétl a bezhlavě ho obdivoval, tak bezhlavě jsem ho v polovině devadesátých let odvrhl. A bezhlavě jsem začal prosazovat hudbu, která mi byla v té době blízká. Bigbít mě začal nudit formou i obsahem. Člověk nevydrží být celý život rebel.

A také se celý život plete. Až později mi došlo to, co si teď dovolím opět bezhlavě tvrdit. Bigbít neexistuje. Přemýšlet v kategorii žánrů je naprosté nepochopení muzikantství. Jsou Led Zeppelin, Depeche Mode nebo The Mission.

Žurnalistická šuplata gotický rock nebo psychedelický rock nebo já nevím ještě jaký jiný glam rock nebo post rock, zhusta založená na dojmech z instrumentace, odrážejí realitu asi jako hypotetický přírodopis typu, že pštros a žirafa jsou si příbuzní, protože žijí v Africe a mají dlouhý krk.

Když se měnil váš vztah k muzice, měnil se i váš osobní život?

Pro tvůrce mého typu je to vždycky spojené. Zlomy a erupce, které přicházejí, se týkají úplně všeho. Změna muziky znamená změnu zvyklostí, souvislostí či nazírání, které se leckdy podepíší na psychickém stavu i na životosprávě. Hmm, tedy spíš obráceně. Tvorba je důsledek. Druhá polovina devadesátek pro mě byla sací komorou.

Kultivovala vás pak nová hudba, kterou jste dělal s Illustratosphere?

V muzikantském přístupu ano, ale v přístupu k životu ne.

Pochopili fanoušci i odborná obec, o co vám v muzice jde?

Nevím. Kritiky byla deska přijatá vlídně, až pozitivně, některými fanoušky také, dalšími nebyla přijata vůbec. Mnoho lidí respektovalo, že jsme s kapelou našli nějaký typ sebevyjádření, které je oslovilo. Znamená to, že jsme si mnohé fanoušky našli. V dobovém kontextu to byl, myslím, docela slušný počin.

Album velmi zarezonovalo v muzikantském světě. Myslím, že nám to s kluky udělalo dobře, že jsme se trochu přifoukli tou cechovní pýchou…

Co jste chtěli svou hudbou říct?

Chtěli jsme se přiznat, oprostit, tvořit svobodně, pravdivě. Riskovat. Pokud jde o mě, chtěl jsem najít, nebo spíš vyjevit svůj vlastní jazyk, jak v textech, tak v muzice. Chtěli jsme, aby při své zdánlivé složitosti byla ta muzika co nejpřístupnější.

Také jsme chtěli dokázat, že jsme ji pochopili. Bylo to velmi kolektivní dílo, i když je psáno takříkajíc na mě. To, co do něho vnesli Filip Jelínek, Míra Chyška nebo Robert Balzar se svou partou, jsou jejich osobní a neoddiskutovatelné přínosy, které se spolupodílely na tom, že jako tvůrčí skupina dodnes dobře fungujeme.

V dubnu vyjedete na turné. Budete hrát především skladby ze dvou v reedici vydaných alb?

Nebudeme, protože bychom se připravili o něco, co nás baví. Kromě toho si myslím, že tři roky staré album Kráska a zvířený prach se nám povedlo a byla by škoda ho pominout. Dotkli jsme se na něm něčeho nového, a přitom jsme se vrátili k něčemu starému.

Z naší první desky by určitě stálo za to zahrát si většinu věcí, na Entropicture jsou tři čtyři nosné kusy… Ale zase nemůžeme hrát tři hodiny, takže to bude ještě vyžadovat malé zamyšlení.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Illustratosphere - Dan Bárta & Illustratosphere [LP] (Remastered), Entropicture - Dan Bárta [CD]