Článek
Opět se v ní převtěluje do Davida Zajíce, kterého čtenář zná už z mimořádně úspěšné prvotiny Prsatý muž a zloděj příběhů či z románu Syn Větru a Prsatý muž. Základními zážitky v nich byl autorův pobyt na indonéském ostrově Siberut. Nyní je jen jedním z vedlejších motivů.
Tím hlavním jsou pocity odpovědnosti k sobě, ale především k druhým. Uvědomuje si je nejen Zajíc, nechávající se unášet vášněmi k alkoholu, marihuaně, ženám i dětem, ale i bohatý čínský podnikatel Feng Wei, jemuž nelítostný druh rakoviny určil už jen vymezený čas bytí.
Podobně jako Teodor, zralý už otec dvou dospělých dcer, jemuž osud přivedl do blízkosti mladou ženu Annu, trápící se ztrátou synka Tomáše. Po chvilkovém setkání Teodora a Anny se narodí malý Lukášek, k němuž pociťují všichni podobnou odpovědnost jako uzdravený David Zajíc ke svému okolí.
Obal knižní novinky.
Jímavý příběh rozdělil autor do dvou částí, z nichž v první, více fabulované, čtenář prožívá osudy Anny, Teodora, Feng Weie i jeho dcery Sun. Autor tak vnímá celistvost světa, kdy bolesti trápí lidi v čínské Šanghaji podobně jako v severočeském Ústí nad Labem, na ostrově Siberutu či v New Yorku, odkud se ozývají dopisy tajemného kněze Michaela j. R.
Autor poté opouští fabulovaný děj a vypovídá žánrem, skoro by se chtělo říci aktuální reportáže. Jeho Zajíc prožívá Formánkova životní martýria provázená nejrůznějšími konflikty, vedoucími až k pobytu v psychiatrických ústavech či na odvykací léčbě. Jak je už jeho zvykem, je nelítostně upřímný, možná s vědomím popsání špatného příkladu.
Dvě slova jako klíč je přesto kniha o odpovědnosti k druhým, k čemuž patří i prosba o odpuštění hříchů spáchaných na nevinných, třeba na první manželce i dceři. Zároveň jde o hledání jistot, a když je člověk nemůže najít sám v sobě, vidí ji v Bohu křesťanském či v hinduistickém hledání toho, čeho by se člověk měl v životě držet.