Článek
Byla otevřena před čtyřmi týdny a okamžitě se stala kulturní událostí Francie. Je to od roku 1979 největší bilance malířské tvorby slavného surrealisty, jaká byla kdy k vidění.
Dalí zaujal talentem už jako mladík. Coby dvacetiletý vytvořil osobitý svět fantazie a snových vizí. Slavné tekoucí hodiny, které nyní do Francie přivezli z USA, namaloval v pouhých sedmadvaceti. Dobyl jak Paříž, tak i New York. Provokoval média veřejnými vystoupeními a čtenáře zas apokryfní biografií Tajný život, přeloženou i do češtiny.
Francouzům se nyní podařilo shromáždit to nejlepší, co kdy Dalí vytvořil. Dalo to hodně práce. Malířova tvorba je roztroušena v různých soukromých sbírkách a v muzeích po celém světě. Nejvíce exponátů do Paříže dorazilo ze Španělska a USA.
Bilance je připravena tak, abychom co nejvíce prožili Dalího umění a v souvislostech pochopili i jeho svět výtvarné obrazotvornosti. Malby proto doplňují přímo v expozici projekce surrealistických filmů, které mladý umělec připravoval společně se svým přítelem, režisérem Luisem Buňuelem. Nápady a motivy jsou ve filmech i v obrazech podobné.
Dalí svým vizím nerozuměl
Dalí sám prý svým vizím nerozuměl. Tvrdil však, že jejich smysl je tak hluboký a úplný, že uniká jakémukoli logickému poznání. Trvale vyvolával kolem svého umění i osoby atmosféru záhadnosti a mystičnosti a diváky vždy vzrušovala jeho schopnost spojovat dohromady bizarní věci.
Právě proto je pro mnohé přímo zosobněním surrealismu, i když zakladatel tohoto hnutí André Breton se od něj brzy distancoval. Výběr exponátů pro pařížskou výstavu je skvělý, připravený s pověstným francouzským vkusem. Nenajdete tam nic, co umělce dnes nejvíce diskriminuje v očích znalců, to jest ony pozdní grafiky, jejichž původ je často sporný, nebo obří bronzové sochy, na které jeho ruka nikdy nesáhla. Vše se soustředí jen na malířství, zejména na úchvatnou tvorbu od 20. do 40. let, kdy nabídl Dalí to nejlepší, co uměl. A je to fascinující zážitek!
Z barevných monografií máme vždy pocit, že jeho obrazy jsou jen ilustrace obrovských rozměrů. Ve skutečnosti má většina z maleb komorní rozměry, kompozice nepůsobí nijak agresivně či provokativně, malířská dovednost a kreativní nápaditost jsou prvotřídní.
Každý soudný kritik si odnese poznatek, že Dalí byl jedním z největších malířů Katalánska, v zemi, kde konkurence na poli výtvarného umění začíná už v době románské unikátním souborem fresek, které jsou dnes shromážděny v Barceloně.
Poslední velká výstava Salvadora Dalího, připravená ještě za jeho života, byla v Paříži v roce 1979. Podle katalogu z ní je srovnatelná s dnešní expozicí. Snad jen současní pořadatelé dali stranou Dalího náboženské obrazy z 50. let, takže Poslední večeře Páně a Velké ukřižování zůstaly v Americe. O to více jsou zastoupeny obrazy z Dalího nejslavnějšího surrealistického období, Velkým masturbantem počínaje a Předtuchou občasné války konče.
Před třiatřiceti roky se do pařížského Centre Pompidou na Dalího umění přišlo podívat 850 tisíc návštěvníků. Asi nikdo z žijících umělců se takové pozornosti nedočkal. Probíhající přehlídkou bude toto fascinující číslo možná překonáno. Davy lidí tam budou určitě stát až do 25. března, kdy výstava definitivně končí, a v dohledné době se nebude opakovat.