Dalibor Pták zažil slávu s Vlastou Burianem, zemřel zapomenutý na severu Čech

Skákando, stačando, pískando, napišto, zapišto, vopišto. To jsou „italská“ slovíčka z parodie na „pravou talijánskou operu“, jedno z nejslavnějších čísel českého krále komiků Vlasty Buriana.

Ve skeči Burian nevystupoval sám, hlasem a tóny klavíru ho doprovázel kamarád Dalibor Pták.

„Velectěné dámy a velectění pánové, nyní vám předvedeme tady s mým přítelem Daliborem Ptákem jednu zvláštní studii, kterou jsme nastudovali, respektive kterou jsme poznali na svých cestách životem, na svých cestách s životním pudem,“ hlásal pokaždé před uvedením kabaretního čísla Burian.

Talentovaný klavírista Dalibor Pták se narodil na Silvestra 31. prosince 1894. Pravděpodobnost, že se jednou vydá na uměleckou dráhu, u něj byla vysoká. Pocházel z herecké rodiny, jeho matkou byla herečka Marie Ptáková, která vytvořila role v padesáti filmech.

Spolupráce s Vlastou Burianem údajně vznikla z drobných uměleckých melouchů, kterými si Dalibor Pták přivydělával - chodil zpívat na svatby, pohřby i zábavy. A právě do vystoupení na zábavách postupně přibral o tři roky staršího kamaráda Buriana.

Dvojice Burian – Pták ale nevydržela. S přibývající slávou Vlasty Buriana ustupoval herec a klavírista Dalibor Pták do pozadí. Kamarádovi ještě domluvil společné angažmá v pražském divadle Rokoko, nakonec ale sám zůstal tím, který se neproslavil.

„Měl prostě smůlu. Neměl, čím by diváky upoutal. A tak jej oslnivá zář kamarádova úspěchu odhodila do hlubokého stínu,“ napsal Ondřej Suchý v knize Vlasta Burian: Na cestě do 21. století.

Osudy herce a muzikanta, který byl partnerem Krále komiků, rozplétali už před několika lety lidé ze Žandova u České Lípy. Právě sem totiž Dalibor Pták po druhé světové válce odešel. Bylo mu dvaapadesát let, spolupráce s Burianem byla dávnou minulostí a jeho chudá umělecká kariéra také.

Ptáka tady čekaly poslední a těžké roky života. „Nejprve vyučoval hru na klavír na opuštěném zámku v Horní Polici a provozoval loutkové divadlo. V Žandově se pak jako hlavní kulturní osobnost opět věnoval loutkovému divadlu,“ popsal Ptákovy osudy na dnešním Českolipsku před časem Ivan Bílek ze Žandova.

Kvůli živobytí se pak coby učitel hudby stěhoval ještě několikrát. Působil v České Kamenici, v nedalekých Rynarticích a naposledy v Srbské Kamenici, všechna místa patřila pod tehdejší okres Nový Bor. V Srbské Kamenici zcela zapomenutý, chudý a s pocitem křivdy 21. února 1960 umřel.

Měsíc před svou smrtí napsal dopis známému. V listu popisoval svou kritickou situaci a stěžoval si na Vlastu Buriana. „Dík jemu beru teď tak malou penzi. Snad bych s tou trochou peněz vyšel, ale mám ženu a ta má chudák ještě těžkou cukrovku, takže mně ji každou chvíli odvezou do nemocnice,“ psal.

Výčitky vůči Králi komiků ale byly zřejmě nespravedlivé. Když měl Burian své divadlo, angažoval Ptáka jako šéfa orchestru. Objevil se také ve třech Burianových filmech ­ Funebrák, Baron Prášil a Přednosta stanice. Po válce už Vlasta Burian příteli moc pomoci nemohl, sám se stal zapovězeným.