Článek
Vím, že hodně běháte. Kdy vás to tak pohltilo?
Po čtyřicítce. Najednou to přišlo a teď už to mám jako rituál. Já sám jsem se sebou, se svými problémy, myšlenkami a nápady. Je to fascinující pocit. Denně hodinu a půl meditovat. Paráda.
Co vás na běhání baví? A kolik toho měsíčně vůbec naběháte?
Všechno. Samota, pohyb, pot, námaha, kopce, schody, bolest, naštvání, že musím, nechuť, každodenní kompilace, boty, trička, pračka, úsměvy a někdy taky výsměch okolí. A kolik uběhnu? Snažím se o čtyři sta kilometrů měsíčně a už přes rok se mi to daří. Před tím to bylo tak dvě stě až tři sta padesát.
Tipuji, že tedy dbáte o svou životosprávu.
No, docela dost. Ale nijak fanaticky. Prostě do pohody, jak se říká. Mám z jídla radost. Nejím nic povinně nebo podle příruček a moderních publikací. To jsou často rychle nabyté „vědomosti“. Jím to, co mi dělá dobře. Nejhorší je vegetarián, který si myslí, že po jedné porci řízku zemře. Tak takhle fakt ne.
Netajíte se se svou nemocí, epilepsií. Změnila právě ona nějak vaši péči o zdraví?
Asi také, ale to hlavní je někde úplně jinde.
V pořadu České televize Zdravotní test národa se diváků ptáte, zda chodí na lékařské preventivní prohlídky. Jak jste na tom Vy?
Chodím pravidelně jednou za rok na krev, včetně kontroly štítné žlázy, denně si měřím a zapisuji krevní tlak a chystám se na kolonoskopii.