Článek
Obrazy jsou prostě obrazy. A u Dalího tvoří páteř jeho díla. Co by člověk dal za to, aby jich na výstavě bylo alespoň dvacet. Nicméně pojistné ceny jsou v tomto ohledu natolik vysoké, že o malířské retrospektivě Dalího si české instituce zatím mohou nechat jenom zdát. Dalí je v pravém slova smyslu synem španělského umění, které bylo vždy založeno na individualitách. Velázquez a Goya stejně jako Picasso a Miró jsou zcela nezaměnitelní s jinými svými vrstevníky a směle v dějinách umění nacházeli nové výtvarné formy. Dalí se mezi nimi stal dobyvatelem světa imaginace. Do hájemství snu a fantazie vstoupil s odvahou a rozhodností španělských conquistadorů. Sám tvrdil, že jeho největší ctižádostí byla "zuřivá touha po přesnosti v zhmotnění jevů konkrétní iracionality". Podle slovníku cizích slov je iracionalita výraz pro něco co není pochopitelné rozumem a logikou. Fantazijní představy si však Dalí dovedl ve své mysli vybavit velmi konkrétně a poté je ztvárnit na plátně obrazu. Podnětem mohlo být cokoliv.
Sběratel okrajových jevů
Sám umělec vydal v 30. letech seznam surrealistických situací, které se mu prý staly inspirací. Zmiňme pro ilustraci jen některé: noční poluce, čili samovolný výron semene, neúmyslná nespavost, řitní stahy, nahodilá představa vyprovokovaná exkluzivistickým exhibicionismem, nezdařený akt, supernormální fyziologický stav. Patřilo to však víc k Dalího slovním provokacím, než že by některé z nich osvětlovaly kořeny jeho umění. K skutečným podnětům patřily tehdy okrajové jevy v dějinách umění, jako byli mistři evropského manýrismu, fantaskní a imaginativní umění 18. a 19. století, středověké rukopisy s tématem Apokalypsy či tvorba Hieronyma Bosche, jehož nejlepší obrazy vlastnilo právě Španělsko. Sám Dalí byl v mnoha ohledech objevitelem toho, co bylo v dějinách umění pozapomenuto. Jako jeden z prvních výtvarníků docenil význam secese, a to v době, kdy se tento styl považoval obecně za úpadkový. A začal také sbírat díla hlavního představitele akademismu Williama-Adolpha Bouguereaua, jehož smrt v roce 1905 oslavovali avantgardisté na Montmartru hlučnými pitkami jako konečné vítězství modernismu. K akademické malbě měl Dalí navíc velmi blízko, a to jak dokonalým řemeslným rukopisem, tak i schopností zachytit do nejmenších detailů precizní výtvarné klamy oka. A sám byl ze surrealistů vůbec nejakademičtější.
Mistrovy portréty od Chocholy
Grafika Dalího dílo jen zprostředkovává. Neoslní tolik jako obrazy. Nacházíme v ní však rozvedené či reprodukované motivy, které autor vymýšlel při malování. Obsáhlé soubory působí jako vzorníky jeho výtvarných nápadů. Českokrumlovská výstava nabízí četné grafiky, ilustrace, známé cykly inspirované Biblí i Dantovou Božskou komedií. Velmi originální jsou bibliofilské tisky k Rabelaisovu románu Gargantua a Pantagruel nebo výtvarné variace na Goyovy Caprichos. Milovníky surrealistické erotiky jistě potěší tématicky odvážné Žluté lásky, soubor ručně pozlacovaných leptů. Všechny exponáty byly zapůjčeny ze zahraničních sbírek celkem 500 grafických listů. Na výstavě, k níž vydalo pražské nakladatelství Arbor vitea zajímavý katalog, najdeme i skvělé portréty Dalího, které vyfotil v Paříži v roce 1969 Václav Chochola.
Salvador Dalí: grafika Václav Chochola: Dalího portréty Egon Schile Art Centrum Český Krumlov, do 14. září 2003