Článek
Starší Bělohlávek byl kdysi na HAMU jedním z učitelů mladšího Netopila, dnešního šéf -dirigenta opery pražského Národního divadla, a tak se nelze divit, že Netopil od něj hodně převzal.
Spojení intelektu a emocionality, kde v Netopilově podání převážila emocionalita, jsme vnímali v dílech Martinů (3. symfonii), Debussyho (Nokturna) a Ravela (La Valse). V Debussym se připojila k ČF i ženská část Pražského filharmonického sboru. Dohromady se postarali o velice kvalitní večer.
Pecková ukázala porozumění pro písně ovlivněné symbolismem
Méně publika dorazilo do Smetanovy síně, aby sledovalo Bělohlávkův koncert s FOK, který měl přitom velmi dramaturgicky přínosný program s účastí mezzosopranistky Dagmar Peckové.
Jelikož bylo vystoupení ještě součástí Velikonočního festivalu, byl večer zaměřen spíše duchovně a s výjimkou Mahlerova Adagietta nabídl vesměs téměř nehrané skladby Alexandra Zemlinského a J. B. Foerstera.
V Zemlinského Šesti písních na texty Maeterlincka Pecková ukázala porozumění pro symbolismem ovlivněné písně zhudebněné Mahlerovým současníkem. Foersterova Čtvrtá symfonie c moll Veliká noc pak objevný koncert FOK stylově zakončila.