Článek
S dabingem jste začala v šesti letech. Jak jste se k němu dostala?
Mám o tři roky starší ségru Karolínu, která taky dabuje. Když jsme byly malé, zúčastnily jsme se soutěže v herectví a improvizaci. Díky té soutěži jsme se pak dostaly na casting do dabingu. Roli tenkrát získala ségra, ale mně se pak taky ozvali. A tak jsem začala vlastně souběžně s ní.
Vzpomínáte si na první namlouvání role?
Pro studio Virtual to byly různé loutkové postavičky v amerických filmech, takzvané muppets. Ale už si na to ani moc nepamatuji.
Ve výčtu vašich rolí se za poslední léta nachází spousta titulů. Který rok byl pracovně nejnáročnější?
To se nedá takhle říct, práce přichází ve vlnách, intervalech, spíš po několika týdnech. Někdy je toho víc, někdy míň. Vždycky se jedná o určité nárazové období v roce.
Vůbec netuším, kolikrát jsem dabovala, bylo toho moc. Jde i o seriály se spoustou dílů, pak je pauza a zase se pokračuje. Někdy mám pár replik nebo účast ve sboru. Takže to asi není ani nikde přesně uvedeno.
A která role vám dala nejvíc zabrat?
Uf (zamýšlí se), nedávno jsem dělala pro Disney Pixar animovanou, dobrodružnou komedii Proměna, kdy jsme jen na první stránce textu pracovali hodinu. To bylo opravdu hodně náročné. Namlouvala jsem hlavní postavu, třináctiletou Mei, která se proměňuje v obří červenou pandu.
Takže namlouváte i animované postavičky?
Ano, třeba právě Proměnu. Nebo Hledá se Dory. Malou Dory jsem dabovala v době, kdy jsem teprve začínala. Dělám dost animáků, třeba Mášu ze seriálu Máša a medvěd, i když hrané věci převládají.
Chodíte do osmé třídy základní školy. Jaké máte potom plány?
Chci se dál věnovat dabingu a jít na nějakou školu, s níž by se dal skloubit. Nemělo by to být něco úzce specializovaného, chci si nechat otevřené možnosti. Ještě si nejsem úplně jistá. Možná skončím na gymplu jako ségra, která při něm dabing zvládá.
Je těžké skloubit dabing se školou?
Podle toho, kolik práce zrovna je. Zatím to zvládám, snažím se co nejlíp hospodařit s časem, dobře si ho organizovat. Dabingové studio se nám dětem snaží přizpůsobit právě podle toho, jak máme školu. Takže dabuji spíš odpoledne.
Jestli to mám dobře spočítané, tak Cenu Františka Filipovského za dětský dabing jste v roce 2018 získala v pouhých devíti letech. Jaký to byl pocit?
Mysleli jsme si, že to určitě nedostanu, protože mi bylo v době dabování filmu jen osm let. Nominovaní jsou tři a ti dva byli starší, takže mě doma připravovali, abych nebyla zklamaná. Nabádali mě, ať oceněnému hlavně popřeju.
Vyhlašování dětských herců je až na konci. Připadalo mi, že to dlouho trvá. Těšila jsem se na čokoládovou fontánu na rautu po oceňování.
Najednou zaznělo moje jméno a já prožila totální šok. Když jsem vylezla na pódium, řekla jsem myslím jen dvě slova: hm a nevím. A pak slezla zpátky dolů.
Na fotkách z ceremoniálu jsem vás viděla s dlouhými, hustými vlasy. Kdy jste kadeře shodila?
Asi před rokem, už mě nebavilo o ně pečovat. Účes trval dlouho, mytí, fénování, dlouhé vlasy zkrátka zaberou spoustu času. Krátké se mi líbí.
Porota vás ocenila za namluvení role Nadi ve filmu Unaveni sluncem. Jak na tuto práci vzpomínáte?
Z toho natáčení si moc nepamatuji, akorát to, že jsem si na tom filmu skoro vyřvala hlasivky. Do rozhovoru se vkládá maminka: Jde o hodně náročné téma a příběh, nad nímž další dva dny přemýšlíte. Lindě film ani nepustili celý, znala jen tu část, kterou dabovala. Kdyby viděla, jak zápletka dopadne, asi by ji to rozhodilo.
Ve škole měli žáci volno kvůli svátku, ale Linda dabovala pro televizní stanici Nova Lady seriál Moje malá princezna.
Která řeč se vám dabuje nejlépe?
Asi angličtina, protože jí rozumím nejlíp, znám její intonaci, můžu se chytat toho, co se tam říká, v jaký moment. Je těžké dabovat seriál, který původně není v angličtině, ale byl do ní namluvený. Nemůžu se pak tolik chytat zvuku, ale spíš se dívat na obraz, což je o dost těžší.
Aktuálně pracujete na seriálu Moje malá princezna vysílaném na Nova Lady. Namlouváte osmiletou holčičku, musíte přizpůsobovat svůj hlas jejímu věku?
Trochu ho dávám výš, jenže já mám obecně mladší hlas. Asi mě budou dlouho provázet dětské role. Přitom se nerada koukám na něco, co jsem dabovala, když mi bylo třeba osm nebo deset. Slyším v tom chyby.
V pár seriálech jsem mluvila americkou herečku Julii Buttersovou, třeba ve filmu Tenkrát v Hollywoodu, kde vystupuje po boku Leonarda di Capria. Ale moc se v tom sama sobě nelíbím, mám pocit, že bych to dnes uměla namluvit líp.
Dívku Öykü, hlavní hrdinku v Mojí malé princezně, představuje turecká herečka Beren Gökyildizová, která prý během hovoru mlaská. Není to pro vás při dabování rušivé, nebo pomlaskáváte taky?
Občas udělá takové gesto hlavou, náhle ji zdvihne, a u toho mlaskne. Většinou při tom říkám ne, nebo tak něco. Někdy mlaskne před replikou při nádechu, na což nereagujeme. Jenže já to od ní chytám. (směje se) Když jsem vystupovala ve Snídani s Novou, rozesmála jsem se, protože jsem taky mlaskla.
Je náročné slyšet do sluchátek právě turečtinu?
Ano, tím, že se té řeči nemůžu chytat, protože jí skoro vůbec nerozumím, i když nějaké fráze už začínám ovládat. Herečka tu často dokončí repliku, odmlčí se a najednou ještě něco dořekne, bývá to pro mě trochu nečekané. Takže to pak musíme přetáčet. Öykü si ze začátku pořád opakovala stanice istanbulského metra. Už je umím skoro všechny nazpaměť, možná spíš než ty naše.
Dabéra živí hlas. Co pro něj děláte?
Teď mě zrovna týden potrápila nějaká viróza a hlas jsem neměla. Musím ho šetřit, na dabingu hodně mluvím, snažím se mimo studio nekřičet. Když cítím, že mám unavené hlasivky, doma tolik nemluvím.
Chtěla byste být herečkou?
Rozhodně se chci věnovat dabingu. Cítím se v něm zkušenější, jde mi a baví mě. Hodně čtu, a protože se často natáčejí filmové adaptace knih, napadá mě, že by bylo zajímavé a skvělé zahrát si v něčem, co jsem četla.