Článek
Posedlostí rozumí se v příběhu paranoia jejího smutného hrdiny Peredonova, v jehož stihomamném sebeklamu mu všichni v jeho okolí usilují o život. On sám s pocity nedoceněnosti v profesi učitele guberniálního gymnázia touží po inspektorském místě a především po moci, aby nakonec v schizofrenním ataku pohřbil sebe i vlastní kariéru spácháním bestiální vraždy...
Obraz podvodů a přetvářky
Fedotova v Ostravě po duchu vlastních přízračných obrazů starého i současného Ruska zradila charakterová dvojpólovost postav. Jako by si nevěděl rady s očistnými epizodami vztahu gymnazisty Pylnikova a Ludmily.
Režisér Roman Polák v Činoherním klubu rozlámal téma prozměnu zbytečně expresívní přeexponovaností zápletek. Jeho Rusko v Ďáblově houpačce je jednotnější, zkaženější a beznadějněji morálně rozvrácené. Ani Ludmila (Petra Hřebíčková alternující s Magdalénou Borovou) není schopna čistšího vztahu. Z její strany je cit ke křehkému Pylnikovovi (Braňo Holiček nebo Matěj Nechvátal) jenom vypočítavou koketérií. Předzvěstí, že dobře zapadne do udavačského prostředí naplněného bahnem a špínou podvodů, přetvářky, kořistnosti a rozkladného zmaru.
Trochu moc hlučnosti
To všechno je ale jen demonstrativně ukřičené, navíc v délce, ve které stereotyp vyprávění diváka poněkud unavuje. Vyzvednout je možné jednotlivosti, úlisně potměšilého a stále rozvrácenějšího Peredonova Jaromíra Dulavy, jeho cílevědomou hospodyni a partnerku Varvaru Nely Boudové, s ohledem na faktickou charakteristiku pasívního kariéristy také Volodina, poněkud změkčile vyobrazeného Ondřejem Vetchým.
Plejáda dalších postav splývá do jednotné masy. V jednotlivých výstupech se vymykají jenom Lada Jelínková (Larisa), Ladislava Něrgešová) a s nimi Stanislav Zindulka (Tiškov).
Tajemství peredonovštiny
Peredonovština bývá v ruské literární tradici podobně jako oblomovština vnímána coby fenomén obsažný: aktivnější, ale stejně zhoubný životní princip. Člověk jde bezohledně za kariérou, aniž je schopen vzdělanostní, natožpak morální sebereflexe. Stalo se, že o tom bohužel nevypovídá ani jedna ze tří českých inscenací Sologubova románu.
Činoherní klub Praha - Fjodor Sologub: Ďáblova houpačka. Román přeložil Jaroslav Piskáček, dramatizace Roman Císař. Režie Roman Polák, dramaturgie Císař, Vladimír Procházka, scéna Ján Zavarský, kostžmy Jana Zbořilová, hudba Petr Skoumal.
Činoherní klub Praha - Fjodor Sologub: Ďáblova houpačka. Román přeložil Jaroslav Piskáček, dramatizace Roman Císař. Režie Roman Polák, dramaturgie Císař, Vladimír Procházka, scéna Ján Zavarský, kostžmy Jana Zbořilová, hudba Petr Skoumal.