Článek
Nejvýraznější prací je vítězná fotografie Stanislava Krupaře v kategorii Aktualita, zobrazující momentku z nepokojů ve Varnsdorfu. Její atmosféra je strhující. V centru dění je muž, jdoucí po ulici plné demonstrantů, a on sám jako by do vypjaté atmosféry ani nepatřil. Jeho gesto vyjadřuje zvláštní vnitřní pokoru či snad i rezignaci, případně smíření se s okolním světem.
Celková kompozice připomíná renesanční či barokní obrazy s mučedníkem v prvním plánu a vlastním nezávislým děním ve druhém. Díky tomu má Krupařova fotografie až magické vyznění a ocenění si bez debat zaslouží. Určitě v tom ale hrál výraznou roli fakt, že severočeské nepokoje hýbaly velice intenzivně atmosférou země.
Snímky plné agresivity a negativních emocí
Czech Press Photo ukazuje svět kolem nás. Je ale svět opravdu takový? Většina vystavených snímků jsou obrazy utrpení, smutku nebo beznaděje: válečné reportáže z Afgánistánu, Libye a Somálska vedle sociálních nepokojů, demonstrací nebo „obyčejného života“ v odcizených městech s katastrofální ekologickou scenérií, případně obnažené zkrvavené tesáky šelem v přírodě.
I sportovní snímky jsou plné agresivity a negativních emocí (velký portrét vítězného thaiboxera, kde s jeho vítězným gestem kontrastuje zakrvácený obličej). Vypadá to, že zobrazovat „obyčejnou krásu“ se dnes moc nenosí. Možná mají tvůrci strach z nařčení z kýčovitosti, a tak se předhánějí v zobrazování akčnosti a emocí.
Tato recenze nemá kritizovat fotografy, kteří na výstavě prezentují svá díla (ta jsou mnohdy až přehnaně technicky dokonalá). Oni jen zobrazují to, co vidí kolem. Znepokojivé je, že se my lidé takto prezentujeme a navíc nám to připadá i tak nějak normální. Odejdeme z galerie a řekneme si, že ty fotky byly opravdu hezké. Ale je hezké i to, co v reálu zobrazují?