Hlavní obsah

Čtyři vášně Pink: karneval, cirkus, rock i pop

Právo, Jaroslav Špulák
Praha

Dobrých patnáct tisíc diváků se přišlo v úterý večer podívat na fotbalový stadión pražské Slavie na to, v jaké formě je třicetiletá americká zpěvačka Pink. Ti, kteří si došli potvrdit dobrý dojem z její halové šou z konce loňského roku, jistě nebyli zklamáni. Ti, kteří se s ní přišli prvně seznámit, byli nejspíš nadšení.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Pink v Praze 20. července 2010

Článek

Pink má totiž v rukávu hned několik trumfů. Je dominantní zpěvačka s nádherně rockovou barvou hlasu. Na jejích dosud pěti vydaných albech je dost kvalitních a přitažlivých písniček na to, aby z nich vystavěla vyrovnaný hodinu a půl trvající koncert. Navíc je od přírody cirkusačka, bláznivá herečka, vypravěčka historek, vtipálek i akrobatka. To vše využila v rámci svého již čtvrtého pražského koncertního zastavení.

Když začínalo, sjela za svými spoluhráči po laně z obrovské krabice, kterou přistavený jeřáb vytáhl nad pódium. Nástup to byl velkolepý, stejně jako veškeré činění Pink v následujícím čase.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Pink v Praze 20. července 2010

Foto: Petr Hloušek, Právo

Pink v Praze 20. července 2010

Foto: Petr Hloušek, Právo

Pink v Praze 20. července 2010

Funhouse Summer Carnival Tour, v jehož rámci přijela, je pastva pro oči i uši. Pódiu vévodí zadní projekce, na níž pestré klipy neustále evokují léto, karneval i cirkus, zatímco černobílé přinášejí tak trochu grotesky, jejichž hlavní postavou je samozřejmě Pink, vizuálně však „stokrát jinak“.

Doprovodná kapela i vokalistky

Instrumentálně ji spolehlivě podporovaly pětičlenná doprovodná kapela a dvě výtečné vokalistky, jejichž barva hlasu byla podobná barvě Pink. Pročež ve výsledku pracovalo vzniklé pěvecké trio velmi úzce a v dávkách kolikrát dost vyrovnaných. V závěru písničky I’m Not Dead dala Pink vyniknout svým hlasovým pomocnicím a ony potvrdily, že dosahují kvalit sólových zpěvaček.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Pink v Praze 20. července 2010

Foto: Petr Hloušek, Právo

Pink v Praze 20. července 2010

Pink je ovšem následně porážela hlubokým prožitkem, který v jejím hlase doprovázel všechny skladby. Uměla být romantická v akustické I Don’t Believe You, naléhavá v další akustické Dear Mr. President, kterou kdysi podkopávala beztak prohnilou autoritu bývalého amerického prezidenta Bushe mladšího, a často i rozvášněná, například ve výtečné Just Like A Pill s odzbrojujícím melodickým motivem stírajícím hranici mezi rockem a popem.

Doprovodil ji i Butch Walker 

Ve druhé části koncertu si na pódium pozvala Butche Walkera, amerického písničkáře, který se už předtím předvedl se svými Black Widows v roli předskupiny. S Pink zazpíval jak písničku Mean, tak krátkou sérii převzatých kousků (My Generation od The Who, Basket Case od Green Day a Roxett od The Police). Tenhle tandem byl neskonale energický, pěvecky bezmála vyrovnaný a svým přednesem až provokující. Byl to umělecky nejpozoruhodnější okamžik celého koncertu.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Pink v Praze 20. července 2010

Foto: Petr Hloušek, Právo

Pink v Praze 20. července 2010

Ambiciózní byly vizuální kreace Pink. V základní části koncertu vstoupila do nafouknuté plastové koule a na hlavách a rukou diváků si užívala adrenalinového zorbingu, v přídavku se pak připoutala do popruhů i lan a vznášela se nad nadšenými diváky, aby se přiblížila i zadním řadám.

Pink bychom měli s klidným svědomím srovnávat s těmi nejlepšími. Jde-li například o koncerty Madonny, Rihanny nebo Kylie Minogue, ona má více přirozené energie, humoru i rockové neodolatelnosti.

Předkapela Good Charlotte zklamala

Z jejích pražských předskokanů je měl i vzpomínaný Butch Walker, jenž se svými kumpány předestřel chytrou rockově-písničkářskou alternativu s úžasným dynamickým i melodickým tahem. Absolutně je ale postrádali Good Charlotte, americké neopunkové hvězdy současnosti. Svůj půlhodinový koncert absolvovali bez zájmu, drajvu a krásy. Nezachránily to ani povedené písničky, které v repertoáru mají.

Xindl X a Olga Lounová - na pódiu za odměnu

Xindl X a Olga Lounová večer v Edenu zahajovali a bylo evidentní, že jsou z jiného světa. Co funguje v klubech, nefunguje tolik na velké scéně. Navíc jejich účast byla spíše odměnou za přínos české hudbě, rozhodně ne regulérním pokusem změřit síly se světovou špičkou. Na to by potřebovali lepší technické podmínky a v danou chvíli i více diváků.

Související témata:

Výběr článků

Načítám